středa 5. června 2013

Knižní inspirace V.

Ráda bych vás pozvala na strhující knižní výlet do české minulosti. A zároveň bych chtěla poděkovat knihkupectví martinus.cz, že na tento úžasný výlet poslalo mě =)

 Kniha mě upoutala už od první stránky. Co od první stránky... Už obrázek na obalu mi dával jasně najevo, že od téhle knihy se jen tak neodtrhnu. A také mi trvalo pouhých pět dní, než jsem jí přečetla. Dokonce jsem kdesi ve své dušičce objevila sen, být špionem... Domnívám se však, že stejného snu, jako je ten můj, bylo v šedesátých letech minulého století až sprostě využito.

V prvních kapitolách se seznámíme s devítiletým Pavlem, který se nedávno přistěhoval na Slovensko z Moravy a mezi své nové spolužáky nezapadl. Našel si jednoho kamaráda - Karčiho, který se ho zastal v bitce a sám zmlátil starší děti (Pavel je velmi hubený, sám by tuto situaci určitě nezvládl). Důležitým momentem v životě Pavla je bezesporu odjezd na pionýrský letní tábor do Nové Bani. Tento tábor - alespoň dle mého názoru - je velmi zvláštní. Kluci jsou rozděleni do několika skupin a mezi sebou bojují. Pavel využije svých znalostí o velkých vojevůdcích a také doma nacvičených bojových strategiích, které využije i v bojích na táboře. Zaujme tak tajemného Vedoucího, který si stále něco zapisuje a chlapce pozoruje. Několikrát si s Pavlem povídá - hoch ho evidentně začne zajímat. Dodá mu také pocit výjimečnosti a nezbytné sebevědomí.

Pavel se vrací do školy a jeho Vedoucí se dostaví také - s jedním kolegou přednáší dětem o studiu na vojenské škole - obzvláště o jeho výhodách. Po škole si neopomene zajít na návštěvu k Pavlovým rodičům. Tato návštěva není poslední. Postupně jsou při těchto návštěvách Pavlovi rodiče přesvědčováni o nesporných kvalitách svého syna. Je jim také nabídnuta možnost, aby Pavel studoval na vojenském gymnáziu. Pavlovi je též nabízen pobyt v Tatrách v prominentním vojenském sanatoriu. Důvodem je, skutečnost, že je velmi hubený a pro studium na vojenské škole je nutné, aby "zesílil". Obzvláště maminka s tím zprvu nesouhlasí. Odloučení od syna, kterému je teprve devět let, vždy na měsíc se jí zdá příliš bolestivá.

Nakonec se však Pavel dostává do vojenského sanatoria, kde je školen k tomu být agentem. Zprvu trénuje paměť a psychologické dovednosti, později se přidají i předměty, ve kterých se učí vařit a ostatní nutnosti k přežití. Ve svém sklepním pokoji je sledován průmyslovou kamerou, na druhou stranu dostane k jídlu vše, nač si jen pomyslí a v kině promítají filmy jen pro něj.

Poté, co je Pavlovi nadhozena možnost stát se špionem, se jeho myšlenky ubírají právě tímto jediným směrem. Když přijede domů na jižní Slovensko, postupně si nemá co říct, s rodiči ani s kamarádem Karčim. To, co se odehrává v Tatrách je totiž přísně tajné. Při dalším pobytu v sanatoriu se seznamuje s dalšími dvěma kluky - Tlouštíkem a Luntem. V knize jim jsou dány přezdívky, ve skutečnosti se chlapci znali jako čísla - jednička, dvojka a trojka. Následuje výcvik ve třech. Od teď jsou buňkou. Špionskou buňkou. Součástí výcviku je i krutý "výlet" do přírody, ve kterém má naše buňka možnost uvést do praxe vše, co už zná teoreticky. Zimu a hlad nezvládne Lunt a je tedy z programu vyškrtnut, odjíždí domů. Vzápětí je však nahrazen novým Luntem - kus za kus.

Následuje několik akcí v terénu, začíná se samozřejmě od nejlehčích - sledovačky komunistických prominentů v Bratislavě - a končí jednou velmi těžkou. V Řecku sledováním tureckého překupníka se zbraněmi. Obsah těchto špionážních akcí vám neprozradím, ať si také můžete něco přečíst sami =) Prozradím snad jen to, že tato poslední akce skončí tragicky a všem našim malým hrdinům při ní jde o život...

Knize bych toho vytkla jen velmi málo. Snad jen občasná gramatická chyba či věci "ztracené v překladu" ze slovenštiny - Tlouštík je mnohdy nazván Tučkem atd.
Rozhodně však doporučuji se na tento neobvyklý a vzrušující výlet do šedesátých let vydat =)

Byl jsem dětský špion
napsal: Jozef Kollár
vydáno: 2013
ukázka: "Počkej, jak se jmenuješ?"
"Karky", odpověděl pihovatý špunt.
"Co je to za jméno?"
"Karel. Babička mi říká Karči, protože je Maďarka, a děda, ten je z Rakouska, zase Karl. Říká, že se tak jmenoval i poslední císař, který podepsal rozpad monarchie, a já mu ho trochu připomínám. Nevím teda čím, děda už moc dobře nevidí... Nedaleko Bratislavy, v Rakousku,s je takový lovecký zámek, kde to ten Karl tehdy podepsal..."
"Se nějak vyznáš. To všechno si pamatuješ ze školy?" zeptal se ho nevěřícně Tlouštík.




Knihu je možné zakoupit zde.