Čtenářská inspirace VIII.

Po delší době se vracím se čtenářskou inspirací. Popravdě jsem hezké počasí využívala hlavně ke čtení na zahrádce, sepsání na čtenářskou inspiraci prostě muselo počkat na škaredé počasí =)

Kniha Bestiář od Barbary Nesvadbové nás zavádí do mládí Karly, hrdinky, se kterou jsme se setkali zhruba před rokem v tehdejším seriálu Knižních inspirací. V knize Přítelkyně figurovala v první povídce. Možná si vzpomenete na ženu, která se nechá svým mužem vyloženě šikanovat a utlačovat. Její kamarádka kvůli stejnému problému spáchala sebevraždu.

Je pozoruhodné sledovat Karlu, dříve. Je to pozoruhodné proto, že už člověk zná její budoucnost - mnoho čtenářů Bestiáře takovou možnost nemělo. Karla je zde vykreslena jako mladá žena, která touží po nezávislosti a zároveň po vážném vztahu. Troufám si tvrdit, že v tom není sama. Každá z nás si projde obojím, kdy vnímá tyto dvě naprosto protichůdné touhy. Některé z nás to čeká dříve a jiné později. A právě v této době potká Karla prvního ze svých osudových mužů. Exotického, neuvěřitelně přitažlivého Alexe. Na Alexovi je však něco zvláštní, ale ne tak příjemně, jak to tak obvykle u mužů, k nimž vzplaneme láskou bývá. Alexova zvláštnost by se dala spíše popsat jako: Ten chlap je, ale vážně divnej... Nebo líp - nebezpečnej. Alex Karlu během jejich vztahu využívá, mnohdy je jejich vztah až životně nebezpečným. Myslím, že i tento příběh - stejně jako všechny příběhy v našich životech - formulovali Karlin vztah z knihy Přítelkyně...

Na závěr snad jen jednu otázku... Kolik ponížení žena zvládne unést pro lásku??

Bestiář

napsal: Barbara Nesvadbová

vydáno: 2007

ukázka: Já neříkala nic. Alex si mne nevšímal. Všichni se smáli, vyprávěli vtipy. Mně se chtělo odejít. Chtěla jsem být s Alexem sama. Ostatní mi vadili. Kradli mi chvilky, které jsem mohla strávit jen s ním.

Hrála jsem si s nožem. Dotýkala jsem se špičkami chodidel jeho nohou. On mne ignoroval. Jako moc se ještě ponížím, abych upoutala jeho pozornost?

Čtvrté obrázkové potěšení, aneb země, kde všude potkáte řeku

Ano, ano, vím, že už je těch obrázkových potěšení až kam... A slibuji, že toto je na delší čas poslední =) Maďarsko je velmi zvláštní země. První, čeho si zde všimneme, je chudoba (a jak se pak člověk těší domů...). Málokdo zde umí anglicky (jestli umíte německy, uspějete spíš). Je zde opravdu velké horko, krajina je spíše rovinatá a zdá se vyprahle. A města se táhnou kolem fascinující řeky Dunaj. Která má mimochodem docela slušný proud, proto plavte opatrně =)

Výhled z hradu Buda

Kostelík v hradním areálu

Pro změnu výhled na hrad Buda =)

Jedno z muzeí v Budapešti

Slavná ulice Váci a obchod s paprikami

Poklidný park na konci ulice Váci

Altánek v městě Vác - poblíž Dunaje

Náměstí hraběte Széchenyiho

Dunaj a hledání mušliček

A nakonec... Pokud se chcete cítit bohatě, jeďte do Maďarska (za 1 500 dostanete 15 000) =)

Třetí obrázkové potěšení, aneb kouzelné město Wroclaw

V dnešním obrázkovém potěšení vás vezmu do milého a kouzelného města Wroclaw, které jsem měla možnost navštívit díky své skvělé kamarádce z Erasmu... Toto město určitě doporučuji k návštěvě. Není tak strašně daleko od českých hranic a je opravdu nádherné - však posuďte sami =)


Nádherný strop  v místním kostele. Jeden z mála, který nacisté nepřemalovali na bílo.

Ach ano, miluji vodní zdroje =)

Chcete, aby se vědělo, že jste turista? Kupte si nějaké "místní" tričko =) (a tohle polský je fakt fajn)

I tady se musí opravovat =)

Zajímavých mostů je zde více než dost.

Polská "Křižíkova" fontána

Japonská zahrada

 I jsem vylezla na věž a rozhlížela se po městě =)

Po dlouhé cestě relaxujeme u vodního zdroje =)

Japonská zahrada podruhé =)

Čtenářská inspirace VII.

Dnešní knihu musím doporučit všema deseti. Nebo možná i dvaceti (když přičtu i prsty u nohou). Je prostě skvělá. Má spád, příběh i výpovědní hodnotu.

Kniha Občanský průkaz nás zavede do doby hlubokého komunismu. Naši hrdinové zrovna dostávají své občanské průkazy. A kolem občanských průkazů se točí vlastně celá kniha. Kluci jdou do hospody a průkaz zapomenou a tak je sebere důstojník. Nebo je naopak mají a mají natrženou příslušnou stránku, což o nich vypovídá, že jsou nepřátelé státu. Jednou zase díky náhodné výměně občanek najdou práskače...

Kniha je plná nejrůznějších příhod - veselých klukovských či opileckých. Jindy až mrazivě smutných. Sled událostí je velmi rychlý, na rozdíl od mnohých čtenářů jsem neměla problém v tom se vyznat v postavách a jejich přezdívkách - můj problém byl spíš sledovat časovou linku děje. Před chvílí se mluvilo o patnáctiletých klucích, teď mají hypotéku a desetileté děti...

Jak už jsem psala, kniha má hlavně velikou výpovědní hodnotu o životě v dané době. Na několika stránkách se setkáme i s dost odporným zatýkáním nevinných, jejich pobytem ve věznici i nesmyslným zastrašováním. Při těchto okamžicích kniha vyloženě mrazí. Jsou to situace, o kterých člověk tak nějak ví, že se děly, ale když o nich čte, je mu stále znovu minimálně zle.

Pokud od knihy čekáte přesnou předlohu známého filmu, snad ji ani nečtěte. Film výborný a rozhodně ho zde nechci snižovat, patří mezi mé oblíbené =) Avšak jako všechny Šabachovy knihy ani Občanský průkaz není přesnou předlohou filmu. Kniha se stala pouze námětem pro natočením filmu. Já osobně jsem knihu četla pouhé dva dny - je velmi těžké se od ní odtrhnout =) Mírným problémem bylo snad jen to, se po archaické češtině Vladimíra Neffa přeorientovat na hovorovou řeč Petra Šabacha.

Občanský průkaz

napsal: Petr Šabach

vydáno: 2006

ukázka: "Kdes byl jednadvacátýho srpna v osum třicet večer?!" Charlie nevěděl, ale po chvíli uvažování mu došlo, že když řekne "nevím", může skoro na sto procent očekávat odpověď: "Tak ty nevíš?! Tak to si teda budeš muset vzpomenout!" nebo tak něco, a tak po pár vteřinách, který považoval za odpovídající čas nějakýho toho uvažování, řek, že byl před Korunou. "Před Korunou?" zkrabatil major obočí.

"Někde tam..." řek Charlie.

"Neděláš ze mě vola, že ne?! Protože to bych ti ani neradil..."

Čtenářská inspirace VI.

A je to tu. Poslední díl Neffovi trilogie - moc jsem se těšila =) Opět - je mi líto, ale budu muset prozradit, alespoň to nejnutnější z děje dílu minulého...

Ano, na závěr dílu Prsten Borgiů se mezi našimi dvěma přáteli strhl souboj na život a na smrt. A jak asi mnozí tušíte, vyhrál - Petr. Naše chytrá milá hlavinka. První, co Petr zamýšlí, je vrátit se do Turecka - k milované ženě a také k vysoké funkci. Ale cestou přijde zpráva, že se v Turecku mnoho věcí změnilo - je nenáviděný a Leila - jeho žena - je po smrti. Petr zdrcen touto zprávou vrací se zpět do Francie. Na jeho hlavu je však vypsaná odměna a proto jeho cesta není vůbec jednoduchá.

Mezitím se však v Evropě rozpoutala 30-ti letá válka, ve které velmi silně figuruje Petrův krajan Albrecht z Valdštejna. Ano, tušíte správně, že se tito dva hrdinové setkají a to nejednou. Dokonce v tomto díle potkáme i ženu, která bude Petrovi doslova do písmene osudnou.

Kniha se mi četla velmi dobře. "Vycvičena" Neffovými romány jsem již neměla problém ani s archaistickou češtinou a dokonce ani s rozpoznáváním sarkasmu od vážně míněné věci. Od začátku knihy jsem tušila, jak kniha dopadne - a i přesto jsem s každou stránkou doufala, že se snad přece jen mýlím =)



Krásná čarodějka
napsal: Vladimír Neff
vydáno: 1980
ukázka: Věděl bych předobře, že toto šetření a pátrání se mine jakýmkoli výsledkem, ale přece bych považoval za svou povinnost je podnítit a vyhovět tvému naléhání, neboť při veliké hře, která se tu vede, je třeba počítat se všemi možnostmi a nic nezanedbat. Ale teď už je pozdě, je skoncováno, dohráno, dokonáno. Na všechno pátrání a hledání už nezbývá čas. Naštěstí ani Valdštejnovi, ať je kde je, nezbývá čas, aby se pokusil o jakýkoliv násilný čin.

Čtenářská inspirace V.

Příhody Petra Kukaně z Kukaně ani Giovanniho Gambariniho rozhodně neskončily první knihou. Do druhého dílu už jsem se začetla poměrně snadno (ano, nejvíc stránek jsem přečetla... ve vlaku - nějak mi to tam dobře jde =) Jak ale napsat recenzi, abych případným čtenářům neprozradila konec prvního dílu? Pokusím se o to, ale určitě vám některé věci prozradit budu muset...

Giovannimu a Petrovi je sotva pětadvacet. A už toho mají za sebou tolik - lásku k jedné ženě, vzájemnou nenávist, rozpadlé přátelství... Ano, Giovanni a Petr v tomto díle stojí proti sobě. Zdá se, že Petr je ten, kdo vyhrává. Vlastní ostrov plný bohatství a přepychu a jmenuje se hrabě Monte Chiara. Giovanni je kardinál. Giovanni i papež jsou však na našeho Petra mírně řečeno naštvaní. A tak papež povolá na Giovanniho popud Turky a ti rozpráší milý ostrůvek na cimpr campr.

Na dalších stránkách se dostaneme do Turecka - Osmanské říše. Petr pracuje inkognito v podzemí - jako krysař. Řízením osudu se však stane Věděním Jeho Veličenstva. Opět tedy zastává vysokou funkci. A je v ní velmi velmi dobrý. Za ženu dostane krásnou Leilu, ženu milou, hodnou, milující i milovanou. Avšak nenávist k Giovannimu ho neopouští ani po několika letech. Je jasné, že až se znovu střetnou, bude to poslední boj - boj na život a na smrt. Který z našich přátel to přežije? Ten, co má moc či ten, co má chytrou hlavičku? O kom bude poslední díl Neffovi trilogie?

Prsten Borgiů
napsal: Vladimír Neff
vydáno: 1977
ukázka: - Pán Dvou Svatých Měst se táže svého nejnižšího otroka, který je teď už tolik co na kůl nabodnutý nebo na ostrém háku uvislý, na své vlastní záměry nebo úmysly. Ach, to by bylo to nejpodivnější ze všeho podivného, kdyby nebylo vysvětlení, že Pán se chce přesvědčit, zda jeho otrok mu porozuměl:

Čtenářská inspirace IV.

Kniha, se kterou vás dnes seznámím mi dala pořádně zabrat. Nevím, přesně kolik měsíců mi dala zabrat. A vůbec nevím, kdy přišel ten okamžik, kdy jsem se k ní začala ráda vracet. Ale přišel¨, a to je nejdůležitější =)

To, co mi dalo nejvíce zabrat, je vyprávění Vladimíra Neffa. Nehádám se s kritiky, je mistrný. Ale chytit ten starý archaický jazyk, vžít se do něj a ponořit se tak do knihy mi trvalo velmi dlouho (podařilo se, až jednou při cestě vlakem). Další věc, se kterou jsem bojovala (a ještě trochu bojuji), je odlišení toho, kdy Neff píše ironicky, s nadsázkou a kdy je jeho vyprávění vážné.

V knize se seznámíme s Petrem Kukaněm z Kukaně a hlavně s jeho otcem - alchymistou, vynálezcem Kamene mudrců. Kámen mudrců má tu zvláštní schopnost, že dokáže olovo přeměnit ve zlato a učinit tak ze svého majitele boháče.

Jenže... Výroba se panu Jankovi (Petrův otec) dlouho nedaří. Tak tedy nešťastná a chudá Petrova matka vyšle svého 12-letého syna ke dvoru. Zde se má stát společníkem stejně starého Giovanniho Gambariniho a z chlapců se stanou nejlepší přátelé.

Když se poměry u českého dvora obrátí proti italským dvořanům Giovanni a jeho otec se vydávají na cestu zpět do Itálie. A s nimi i Petr. Co vše, naše chlapce potká na cestě a hlavně v Giovanniho rodné Itálii, si nechám pro sebe. Co však prozdradím, že Giovanniho otec, hrabě Odorico Gambarini na této cestě zemře.

Ještě před cestou zemřel i pan Janek - a i to míchá osudy našich hrdinů. Který objeví Kámen mudrců? A funguje opravdu, nebo je to jen obyčejný podvrh?

Královny nemají nohy

napsal: Vladimír Neff

vydáno: 1973

ukázka: Někdo to prý má rád, ale ona, Finneta, to nemůže vystát, protože nedá se prý poslouchat, jak odsouzenci při tom řvou - člověk si myslí, že už to musí přestat, protože takhle se nedá řvát dlouho, ale ono to ve skutečnosti teprve začalo; a když chlap konečně umlkne a dodýchá, člověku to jeho řvaní ještě několik dní zní v uších. Uvidíme, jaké dnes budou k exekuci vykonány přípravy. když přitáhnou na náměstí Ondřejův kříž, bude to čtvrcení, když dubovou lavici s řemeny bude to svlékání z kůže, ale možná, že si vévoda vymyslil něco ještě onačejšího. 

Druhé obrázkové potěšení - onehdá na dálném severu

Dnes jsem se rozhodla se s vámi podělit o tři roky staré obrázky z Norska. Už jen proto, že Norsko mě velice změnilo a zformovalo a je jedním z mých nejoblíbenějších potěšeních =) A slibuju, že co se týká Norska, ještě přidám potěšení "písmenkové" =)

Soch najdete v hlavním městě Norska dost a dost - stačí si jen vybrat tu, která se vám líbí =)

V Oslu stačí sednout na metro a odjet na konečnou. A jste v krásné čisté norské přírodě =)

A když nechcete odjíždět daleko z města - je tu park Frognersetteret =) Místy trošku kontroverzní, ale nakonec si ho určitě zamilujete =)

Vikingské muzeu na poloostrově Bygdoy určitě stojí za návštěvu - zvlášť pro ty, které zajímá historie =)

Moje nejoblíbenější vzpomínka patří právě tomuto místu - nejskvělejší koupačka v norském moři =)

V Norsku jsem byla někdo jiný. V Čechách bych se před školou určitě nepředváděla na kravím rodeu =D (ale vydržela jsem na tom dloooooooouho)

Moře. lodičky a norské vlajky - všude kam se člověk podívá =)

U moře trochu fouká =) Ale je tam krásně a navíc s fajn přáteli =)

Potkala jsem skvělé kamarády. Hodně se smála, fotila a dokonce se i nechala fotit =))

I Bruno je umění =)

Šlo by to bez výpravy na zimák? Ne! =)

Můj norský domov... =)

Jednou ráno jsem se takhle vzbudila a tohle krásný autíčko mi stálo před oknem =)

Moje skvělá japonská kámoška, norský parlament a šála pro každého politika =)

Norské televizní studio Buly =))

Národní divadlo

 Výprava na radnici

Redakce norských novin

Vánoce v Oslo city

Trajekt domů... Za zády Dánsko a domov kralevice Hamleta =)

Čtenářská inspirace III.

V dnešní čtenářské inspiraci vás zavedu do světa upírů. lovců stínů a jiných nadpřirozených bytostí. Někdo z vás určitě tento svět nemá rád. Já však ano. A proč? Jak víme, už v gotice si lidé zpodobňovali a zosobňovali zlo i dobro. Proto máme čertíky i andílky... A vlastně i upíry a lovce stínů. A právě proto mám tento svět ráda. Pomáhá mi přes abstraktní pocity, které ve mě tento svět vyvolává pojmenovat zlo a dobro v běžném životě.

Kniha Město ze skla je součástí pentalogie Nástroje smrti. Vzhledem k tomu, že je to třetí díl, určitě by moje dnešní recenze vypadala zcela jinak, kdybych četla předchozí dva díly. Ale nečetla jsem. Takže jsem na začátku byla trochu zmatená, kdože je upír? A kdo lovec stínů? Co jsou to lovci stínů? No, objasňovat vám to určitě nebudu - přečtěte si knížku =) A raději začněte od prvního dílu, ne tak jako já =)

V knize se setkáme se sympatickými lovci stínů Clary a Jacem a jejich dalšími přáteli. Mimo jiné i s neméně sympatickým upírem Simonem. Samozřejmě oba jsou do Clary zamilovaní, a ač je ona též zamilovaná do Jace, osud jim hází mnohé klacky pod nohy.
Mimoto je tu také Valentýn, šílený lovec stínů, který je ochotný všechny lovce stínů vyvraždit jen kvůli jejich přátelství s upíry a jinými podsvěťany (víly, vlkodlaci a spol.). A to se i Clary - jeho dceři - nemůže líbit, její nejlepší kamarád je přeci upír Simon. V knize se dovíme, jak dopadne boj s Valentýnem - ano, co se týče Valentýna, dočkáme se rozuzlení. Ale co ostatní dva díly, co mají přijít? Kniha nic konkrétně neříká, já mám sice svůj názor... - Ale udělejte si také svůj =) Pokud máte tento nadpřirozený svět jen trochu rádi, určitě stojí za to si knihu přečíst =)

Nástroje smrti III. - Město ze skla
napsal: Cassandra Clareová
vydáno: 2008 (City of Glass - Mortal Instruments 3), česky - 2013
ukázka: Ukázal jí to. "A musíš je pojmenovat. Mohlo by mít třeba jméno Kasiel."
"Kasiel," zopakovala Clary a ostří se rozzářilo.
Jace se na ni klidně zadíval. "Přál bych si mít dostatek času a dát ti pořádný výcvik. Samozřejmě, že podle všech pravidel by nikdo s tak mizivým výcvikem jako by neměl být schopný andělská ostří vůbec používat. Předtím mě to překvapilo, ale když teď vím, co Valentýn udělal - "
Clary vůbec netoužila povídat si o tom, co Valentýn udělal.






Knihu pro tuto recenzi mi věnovalo internetové knihkupectví martinus.cz. Zakoupit ji je možné zde

Čtenářská inspirace II.

V dnešní čtenářské inspiraci se opět podíváme na zoubek Haně Pinknerové. Hana Pinknerová nás tentokrát nepozve na cestu hledání potěšení, ale popíše nám trošku svůj osobní každodenní život. A jak už tak má ve zvyku - je to hodně o potěšeních =)

Dvě minuty ticha je kniha plná fejetonů. Autorka zde rozebírá své radosti, starosti i nám mnohdy pokládá různé otázky. Přiznám se, že je pro mě velmi obtížné psát "recenzi" na tento typ knih. Kdo jsem, abych hodnotila něčí myšlenky či prožitky? Mohu tedy k tomu říct snad jen to, že mě řádky této knihy někdy velmi rozveselily, jindy inspirovaly a jindy zase rozčílily a musela jsem s nimi nesouhlasit. Ale tak už to v životě chodí, člověk nemůže souhlasit se vším, co si ten druhý myslí a co cítí, ale to neznamená, že ho nemá rád =)

Dvě minuty ticha
napsal: Hana Pinknerová
vydáno: 2012
ukázka: Zazvonil zvonek u domovních dveří. Kdo to může být? Čtvrtek večer, venku už byla úplná tma. "Nikoho přece nečekáme," ujišťovala jsem sama sebe, když jsem tápala temnou předsíní k vypínači světla. Byla jsem docela unavená z práce, těšila jsem se na klidný večer, že si s dcerami uvaříme horkou čokoládu a budeme si povídat nebo číst nebo něco takového, podobně poklidně domáckého. Na žádnou návštěvu jsem skutečně neměla náladu.
Zmáčkla jsem automaticky bzučák u domovních dveří a zvonícího návštěvníka vpustila do chodby.

Čtenářská inspirace I.

V dnešní čtenářské inspiraci (která navazuje na seriál Knižních inspirací) vás trošku seznámím i se svou novou prací. Ke knížce Výchova ke svobodě jsem se dostala právě když jsem začala pracovat na Waldorfské škole.

Knihu vám dnes asi moc nepopíši. Vcelku srozumitelně se v ní seznámíme s metodami práce, které waldorfská pedagogika používá - možná by se tyto metody daly shrnout i pod Komenského škola hrou. Učení se přirozeně, nenásilně, nápodobou.... I to je jistě pravda. Waldorfská pedagogika však používá různých metod, jak se k tomuto dostat. Děti více malují a mají také širší rukodělnou činnost (pletení, řezba, keramika....). Tato rukodělná činnost se odvíjí již od začátku školní docházky (přála bych vám vidět plést prvňáčky =)

Kniha nás také seznámí s jednotlivými požadavky a cíli v určitých ročnících, mateřské, základní i střední školy. Říci o knize zda s ní souhlasím či ne, není vůbec jednoduché. Určitě nelze vždy souhlasit se vším - alespoň co se týče literatury naučné. Rozhodně mohu říci, že kniha i celá waldorfská pedagogika mě v mnohém inspirovaly a zcela jistě ještě inspirovat budou =)

Výchova ke svobodě - Pedagogika Rudolfa Steinera
napsal: Frans Carlgren, Arne Klingborg
vydáno: 1989 (Erziehung zur Freiheit. Die Pädagogik Rudolf Steiners), česky - 2013
ukázka: "Tři koule různých barev ABC se kutálejí v trubce. Děti viděly, jak se rozkutálely v pořadí ABC, a očekávají, že je uvidí na druhém konci trubky ve stejném pořadí. Intuitivní myšlení je vede správně. Když však trubku skloníme do protisměru, takže se koule kutálejí zpátky? Nejmladší děti jsou velmi překvapeny pořadím CBA, protože je neočekávaly.

První obrázkové potěšení - tentokráte z roku 2013

Tak dobře, ještě mě stále nepřešlo to zvažování roku 2013 =) Teda už ani moc nezvažuji, jako spíš vzpomínám. A tak jsem se rozhodla se s vámi o pár vzpomínek podělit a vybrala jsem 20 fotografií z loňského roku. Tak snad vás alespoň inspirují =)

Loni jsem navštívila skvělé a krásné město Wroclaw.

Měla jsem také radost z prvních jarních květin.

Jela jsem se také podívat na Svět knihy a u té příležitosti zavzpomínala i na Honzu Marka...

Strávila jsem také super čas v Maďarsku s bezvadnými přáteli =)

Byla jsem s bráchou na Prachovských skalách.

Navštívila jsem zámek Lednice. 

Fotila blbinky.

A taky jsem byla v hlavním městě =))