Knižní inspirace X.

Čtení této knížky bylo opravdu "africké". Nejen proto, že nese název Všechny vůně Afriky, ale i proto, že jsem ji četla u řeky v 40-ti stupňových vedrech a že z toho, jak jsem četla a četla a četla, mám parádně spálená záda =)

Všechny vůně Afriky rozehrává více příběhů. Na počátku se setkáváme se třemi příběhy - a také třemi postavami. Ústřední a hlavní postavou je bezesporu Tereza. Nová konzulka v Keni. Tereza trpí nadváhou a z toho i plynoucím nízkým sebevědomí. Při odletu do Keni, opouští přítele, Jiřího. Kdo ví, jak bude vztah pokračovat dál? Vydrží na dálku? Dalším příběhem je příběh Aleše, který se snaží zapůsobit na dívku v Čechách, je však zraněn při setkání s domorodci, kteří ho chtějí oloupit. Přežije? Okouzlí onu mladou dámu? Další příběh je možná trochu smutný. Vypráví o Janě, zooložce, která je vážně nemocná a nikoho nemá. Touží vidět Afriku, Keňu, zvířata... V Africe potká lásku - bezesporu svou poslední, jelikož na tomto zvláštním kontinentě umírá. Kniha nám představuje ještě několik dalších postav a jejich osudy v Africe. Všechny příběhy však mají jeden společný jmenovatel - a to právě konzulku Terezu, která jejich osudy, dříve či později řeší a prožívá.

Tereza mi trošku připomněla mě a můj pobyt v Norsku. Nejela jsem sice pracovat na konzulát, ani jsem netrpěla nadváhou, avšak nízké sebevědomí jsem měla zabaleno s sebou také. Stejně jako Tereza jsem po čase viděla svůj život v Česku s menším nadhledem. Proč dělám tohle, když to vůbec nemám ráda? Proč a čeho se bojím? Proč setrvávám v něčem, co nemá smysl? Zároveň také, v neznámém prostředí a v nebezpečí, které na ni na každém rohu číhá, Tereza objevuje své nové vlastnosti. Terezin keňský příběh mi znovu osvěžil mé norské putování k mé vlastní duši.

Všechny vůně Afriky

napsal: Zuzana Beranová

vydáno: 2013, nakladatelství Jota

ukázka: Beztak už měla jednou nohou našlápnuto k šílenství. Přitáhla si jej a políbila ho na ústa. Jeho široké rty byly kupodivu studené, ale jeho jazyk teplý a zkušený. Začal ji hladit a ona se rozehřívala. Ovládlo ji vzrušení, nemyslela na něj, kdo to je, na svá předsevzetí ani na důsledky svého jednání. Rychle ze sebe sklepala kalhoty a pokoušela se rozepnout zip těch jeho. Mukoto však náhle ztuhl a snažil se její ruku odstrčit. Přesto se k  němu dostala a s úžasem zjistila, že nemá žádnou erekci. Nebylo tam nic. Mukoto se odvalil, sedl si a pomalu se zapínal. Tereza vyskočila, protože ji přepadl hrozný vztek.

I tuto knihu mi poskytlo internetové knihkupectví martinus.cz a je ji možno zakoupit zde.

Knižní inspirace IX.

"Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho číst, snad ani list. Hrdina byl v tom románu schován. Miluji ho, jmenuje se..."

Ano, použila jsem tentokrát na úvod slova písničky, která mě vlastně už kdysi dávno navnadila, abych si tuto knížku přečetla - a že nevíte, co jsem to vlastně četla? A kdo, že byl ten hrdina z románu? Odpověď na obě otázky je stejná - Oliver Twist.

Oliver Twist se částečně čte složitě. Je to již velmi stará knížka, patří ke klasice. Přesně k té klasice, kterou bychom měli všichni znát a číst. Alespoň pokud se považujeme za kvalitního čtenáře =) Právě proto, že je tato novela již velmi stará, je napsána velmi těžkým, archaickým jazykem. Proto si na četbu Olivera Twista najděte opravdu klidné místo, kde vás nebude nikdo rušit a vy se budete moci soustředit pouze na tuto knihu.

Oliver Twist se narodí v chudobinci a jeho matka zemře hned při porodu. Stane se tak obecním sirotkem a jméno mu vymyslí obecní serbus, jelikož nikdo nezná příjmení ani jméno matky. Olivera tak čeká krutý život v sirotčinci a následně u ženy, která k sobě bere obecní sirotky a takzvaně si na nich "hrabe kapsu". Děti dostávají malé porce jídla, ale čeká se od nich tvrdé dřiny. Stejné je to i v pohřební službě, ve které se má Oliver vyučit hrobníkem. Avšak po konfliktu se starším učedníkem Noem Claypolem se Oliver rozhodne utéct. Uteče až do dalekého Londýna, kde se v podstatě nevědomky zaplete se zloději, kterým velí starý žid.

Souhrou náhod se dostane do domu starého muže, který se chce o Olivera postarat a vychovat ho. Avšak hned při prvním úkolu od tohoto starého muže je Oliver lupiči unesen a nucen k dalšímu vloupání. Při tomto vloupání je postřelen a zdejší rodina - Maylieovi mu uvěří a ujmou se ho. Oliver je u Maylieových šťastný a prožívá krásné dny. Avšak zloději po něm stále nepřestávají pátrat, nechtějí se ho vzdát.

Oliver Twist
napsal: Charles Dickens
vydáno: 1897 (The Adventures of Oliver Twist), česky - 1974
ukázka: "Jistěže," přiesvědčil menší muž, "a ať pan Giles rozhodne jak chce, nebylo by na místě, abychom mu odporovali. Ne, ne, já své postavení znám!" Abychom řekli pravdu, menší muž na to skutečně vypadal, že své postavení zná a moc dobře ví, že rozhodně není zrovna záviděníhodné; jektaly mu totiž zuby, když mluvil.
"Máte strach, Brittlesi," pravil pan Giles.
"Nemám," ohradil se Brittles.
"Máte," dupl si Giles.
"Jste utrhač, pane Gilesi," opáčil Brittles.

Knižní inspirace VIII.

Dnes bych vás velmi ráda seznámila s nádherně smutným příběhem statečné ženy.

Životopisná kniha Doktorka z domu Trubačů, vypráví o velmi mladé odvážné lékařce Vlastě Kálalové. Vlasta pochází z malé vesnice na Písecku - z Bernartic. Je ale chytré děvče a otec jí splní, co jí na očích vidí, a tak jde Vlasta studovat lékařství. Chce se stát chirurgem. Už to samo o sobě je v období 1.světové války velká odvaha! Dodnes je chirurgie spíše parketou mužů. A co teprve tehdy? Kolik úskalí asi musela tato statečná mladá žena prožít?

Hned po škole má však Vlasta další sen. Odjet do Bagdádu a studovat zde exotické choroby. Mladá 26-ti letá žena, chce odjet do Bagdádu. Vím, že je dnes Bagdád jiný než dřív. Modernější, větší - a také nebezpečnější. Avšak i tak si neumím představit, kde se ve Vlastině duši bere tolik odvahy. Odjet sama, bez rodičů, přátel... Do tolik neznámého a odlišného prostředí, jakým bezpochyby Bagdád byl.

Vlasta za svým cílem jde, dostane půjčku od samotného prezidenta republiky T. G. Masaryka. Má veliké štěstí, že jeho dcera Alice - také lékařka - jejímu projektu fandí a zároveň obdivuje tuto nebývalou ženskou statečnost. Avšak ani cesta do Bagdádu není jednoduchá, Vlasta nejprve absolvuje "zastávku" v istanbulské nemocnici. Zde získá potřebné znalosti - hlavně, co se týče zvyků bagdádských lidí a samozřejmě také, nové kontakty a nové přátele.

Když se Vlasta konečně dostává do Bagdádu, ani zde vše nejde jako po másle. Avšak nesmíme zapomenout na Vlastinu nezlomnou odvahu a sílu. Nakonec si zde otevře československou nemocnici, právě v domě Trubačů. V Bagdádu potká i svou životní lásku, Itala Giorgia Silvia di Lottiho s nímž má dvě děti - Radbora a Drahušku. Právě kvůli dětem, kvůli tomu, aby je ušetřili od záludných exotických nemocí se vracejí do Prahy. Nutno dodat, že ani Vlastino zdraví nezůstalo nepoznamenané bagdádským podnebím. Avšak vracejí se v nepravou dobu, zrovna začíná 2.světová válka. Z těchto důvodů se celá rodina di Lottiova uchýlí do Bernartic. Válku téměř přečkají - až když přichází osvobození a ústup Němců, kteří kolem sebe ještě naposledy "kopou". A tak o život přichází Giorgio, Radbor i Drahuška...

I přes tuto velikou bolest neupadá doktorka di Lottiová do apatie. Čímž - minimálně v mých očích její statečnost a síla ještě nabývá na velikosti. Nepřestává pomáhat druhým, nepřestává dovádět svůj "bagdádský sen" do reality a nepřestává lidem kolem sebe předávat optimismus - a to všechno až do své smrti v roce 1970.

Doktorka z domu Trubačů
napsal: Ilona Borská
vydáno: 1993
ukázka: Probudím se a budu někde v Číně.
Do Bejrútu vyjel tchyni naproti Jiří Silvio. Zajistil pokoje v hotelu a navrhl staré paní dvoudenní přestávku v cestě, aby si mohla odpočinout. Odpoledne ji trochu povozí autem, aby také poznala Bejrút.
"Autem ne, chlapče, to bych nic neviděla! Z auta se všechno jen mihne a hned je to pryč," ohradila se energicky babička. "Musím se trochu proběhnout. Nasezená jsem teď po tý cestě nejmíň na rok."

Knižní inspirace VII.

Už dlouho jsem nad knihou neuronila slzu. A už dlouho jsem ji neuronila nad knihou, která nebyla románkem. Románkem o lásce. Možná se to stalo snad proto, jak opravdové příběhy vyprávěla.

Kniha Přítelkyně Barbary Nesvadbové obsahuje dvě povídky. Obě vyprávějí příběhy o holčičím přátelství. První povídka Horevašek nás zavádí do světa Karly, která se rozhoduje mezi mužem a vlastní autonomní svobodou. Popravdě jsem si donedávna myslela, že i to právo na soukromí do vztahu prostě patří. Ale příběh Karly mě trošku znervóznil. S příběhem se zároveň prolíná i příběh Karliny kamarádky Jany, která žije v Anglii, provdaná za Angličana. Prochází v podstatě stejnými problémy jako Karla - avšak ke konci příběhu se dozvídáme, že právě ona naváděla Karlina přítele, aby si jí více připoutal. Nepřála snad Karle lepší život? Nebo si myslela, že takhle musí skončit každá žena? Podřízená svému muži? Myslím si však, že si Martin tohle všechno vymyslel, aby zničil holčičí přátelství, ve kterém Karla měla oporu. Ale kdoví, možná jsem jen moc podezíravá =)

Druhá povídka vypráví o dvou sestrách Anně a Lucii. Lucie je vdaná, má dvě děti a... Manžel ji podvádí. Lucie o tom ví, ale svého muže miluje a proto ho nechce opustit. Anna naproti tomu stojí na druhé straně. Právě se vrátila z Francie, chce se odpoutat od vztahu s ženatým Francouzem. I přesto, že se sestry pohádají, jejich přátelství to nenaruší. Jednoho dne Luciin manžel odejde od rodiny a následně chce při rozvodu Lucii sebrat i děti. Anna se tak najednou dostává do konfrontace - najednou vidí, co sama mohla způsobit. Sestře se snaží pomoci jak při rozvodu, tak hlavně znovu se postavit na vlastní nohy a - možná úkolu nejtěžšímu - aby se přestala bát svého bývalého manžela.

Kniha mne v mnohém poučila. A nejzásadnějším poučením bylo to, že naše holčičí přátelství jsou jeden z nejcennějších pokladů, které my ženy máme.

Přítelkyně
napsal: Barbara Nesvadbová
vydáno: 2013
ukázka: Ale co ten další týden? A ten další? Kdy se mi začne stýskat?
Byla jsem sama ráda. Milovala jsem svoji samotu. Za jakou krátkou chvíli on tuhle tezi rozbil, zvykl mne, že doma někdo čeká. A není to pes.
Domov? Vážně potřebuji k pocitu domova muže? Teplou večeři a náruč?
Proč jsem to sakra nechala zajít tak daleko? Jaká naivita. Jaká hloupost! Co jsem si nalhávala. Že udržím vlastní nezávislost, když mu budu prát slipy? Že se mi nedostane pod kůži. Vážně nedomyšlené.






Tuto úžasnou knihu jsem dostala od ještě úžasnějšího knihkupectví martinus.cz a je ji možno zakoupit zde

Knižní inspirace VI.

V této knižní inspiraci vás opět pozvu na výlet. Tentokrát to bude výlet v podstatě dvojitý. Výlet za hlasem srdce a zároveň výlet do daleké exotické Barmy.

Knížka Jít za hlasem svého srdce od Jana-Philippa Sendkera nás na prvních stránkách seznámí se sympatickou, avšak workoholickou právničkou Julií. Julia má ovšem i jedno trápení. Před čtyřmi lety se z jejího rodinného života vytratil její otec - taktéž právník, původem z Barmy. Julii zjevně trápí i to, že se s otcem pořádně nerozloučila.

Matka - ve snaze na svého manžela zapomenout - Julii pošle krabici s jeho věcmi, ve kterých dívka nalezne také starý dopis adresovaný jakési Mi Mi. Dopis v ní podnítí zvědavost a Julia se z minuty na minutu rozhoduje do Barmy odletět a ženu vyhledat.

Při svém pobytu v Barmě se setká s mužem, který jí vypráví příběh jejího otce. Příběh se Julii zpočátku jeví jako smyšlená pohádka, avšak čím více poslouchá vyprávění, tím více v něm svého otce poznává. Pochopí také, že otcův útěk od rodiny byl spíše návratem do milované země a k milovaným lidem.

Knihu jsem přečetla vyloženě jedním dechem. Příběh malého chlapce, kterého opustí vlastní matka a který prochází nejrůznějšími životními peripetiemi, jistě stíženými i podmínkami, ve kterých se nacházejí obyvatelé státu Barma je popsán velice barvitě, až jsem měla chuť vzít si kloučka domů a postarat se o něj, jak nejlépe dovedu. Postupem doby, kdy klouček vyrostl v mladíka, jsem zjistila, že on by mou pomoc rozhodně nepotřeboval. Přestože v dětství oslepl, naučil se svět vnímat srdcem a ne zrakem. Uměl tak rozeznat povahy i myšlenky lidí. Na této cestě poslechem mu velmi pomohla láska. Láska, která byla bezesporu tou opravdovou. Co se mi na knížce líbilo bylo i to, že ač nás její název trošku přivádí na myšlenku klasického románku. I přesto, že se láska v knize naprosto přirozeně objeví, vůbec není prvoplánová ba právě naopak - výsostně čistá a přirozená. Seznámíme se naprosto detailně s životem v Barmě, s jídlem (někdy jsem měla pocit, že díky popisu si umím představit i jeho vůni), s životem v chýších i s životem a filozofií zdejších mnichů. Knížka mě také donutila zastavit se v mém hektickém životě a porozhlédnout se po krásách přírody, zaposlouchat se do zpěvu ptáků a také přemýšlet o věcech, které můžeme vidět jen srdcem.

Jít za hlasem svého srdce
napsal: Jan-Philipp Sendker
vydáno: 2002 (Das Herzenhören), česky - 2013
ukázka: Právě to jí chtěl povědět hned po ránu, dokonce ještě před snídaní. Pak usnul!
Příležitost pro rozhovor už nikdy nepřišla, ani před snídaní, ani večer po práci.
Následující noci si znovu vybavil každou podrobnost návštěvy u astrologa. Před vnitřním zrakem se mu vynořil jeho dům, nejdříve neostře, pak stále jasněji, jako krajina, nad kterou se zvedne mlha. Uviděl tu místnost, svíčky, vonné tyčinky, tabulku odhalující tajemství života. Velkou knihu lásky. Slyšel výroky starého muže a nechal si je pomalu procházet myslí, slovo za slovem.





Knihu jsem dostala od skvělého internetového knihkupectví martinus.cz a knihu je možné zakoupit zde