Přechod mezi starší žactvo

Ahoj všichni moji čtenáři =) Vítám vás u dalšího článku. Tentokrát se opět trochu podíváme do mých vzpomínek a já se dnes maličko obávám, že úplně nebude o čem psát =D Pokud můj blog čtete alespoň trochu pravidelně, je vám asi jasné, že tento problém opravdu nemívám... No, tak uvidíme, jak to dopadne =))

Mým dnešním vzpomínacím úkolem je ohlédnout se za druhostupňovými léty. To pro mě není úplně snadné. Za prvé, asi všichni známe ten pocit, kdy máme zmatek z toho, že nás na každý předmět učí někdo jiný a každý nám dá úkol a slíbí písemku, aniž by se zajímalo o to, kolik úkolů nebo písemek už na druhý den máme. To mi dalo opravdu zabrat. Opět pro mě bylo složité nezapomínat a deníčky jsem měla naprosto popsané úkoly - což mi asi jako jediné pomáhalo. Vzpomínám si, že i ve třetí třídě jsem měla takový krásný šikovný úkolníček - a to byl také můj nejlepší rok, protože jsem na vysvědčení dostala samé jedničky a to v obou pololetích =) Popravdě i nyní je můj diář plný nejrůznějších úkolů zapsaných barevnou stabilo fixkou... Prostě si musím pořád psát to, co mám udělat =D Zapomnětlivé dítě ve mě asi trošku zůstalo =)

Nejlepší třída, kterou jsem na druhém stupni asi absolvovala byla ta šestá. Poprvé a taky naposled =D Jsem získala vyznamenání =) V dalších letech už to se mnou tak žhavé nebylo... Myslím, že velký vliv na tom mělo i to, že jsem byla v kolektivu čím dál méně oblíbená.. A to už proto, že jsem nechodila oblečená podle poslední módy nebo proto, že jsem si dost často četla - to v té době nebyl normální zájem náctileté holky a proto mě to vyřazovalo z kolektivu. Do třídy jsem chodila často zamyšlená, mnohdy jsem s sebou měla i walkmana, kterého jsem poslouchala o přestávkách na chodbě...

Je pravdou, že šel dolů také můj prospěch, jak jsem již naznačila. A tak jsem v devítce vůbec nevěřila tomu, že by se můj sen stát se učitelkou vůbec mohl někdy uskutečnit. Probírala jsem se v té době všemi možnostmi a upřímně mi bylo docela jedno, co budu dělat =D Asi hlavně proto, že jsem věděla, že můj sen se splnit nemůže a tak jsem poměrně dost rezignovala... Nakonec jsem si podávala přihlášku na studium maturitního oboru Knihkupectví a druhou na Ekonomiku v dopravě. Nakonec jsem u přijímaček poměrně zaperlila, byla jsem čtvrtá na škole a asi druhá z oboru. Což samozřejmě všechny mé spolužáky i pedagogy překvapilo =D Odchod z devítky byl pro mě v podstatě vysvobozením a trvalo mi opravdu hodně dlouho, než jsem byla schopná dorazit na třídní sraz...

Tímto oficiálně ukončuji články o základce =D A budu se těšit u dalšího článku! Snad brzy =))

Klubko vlny

Tak... A je tu ten opravdový podzim... A víte co?? Já bojuji s tmou =D Ta se mi vůbec nelíbí. Vlastně je tma, než dojdu z práce, některé dny i než z ní odejdu =D Snažím se s tmou bojovat svíčkami, knížkami a... Klubkem vlny, háčkem nebo jehlicemi v ruce.

Ano, další mou velkou zálibou o kterou se s vámi dnes chci podělit, je pletení a háčkování =) Nejraději pletu tunelové šály a háčkuju čepičky na školní zahradu. Věřte mi nebo ne, když je člověk venku hodinu s dětmi, prostě mu je zima =D A tak se mi ty čepice vážně hodí =) A ještě k tomu chodí moji broučkové a ptají se: "Paní učitelko, to jste si dělala sama?" A věřte mi, to fakt potěší =)

Tak tedy, jak se ke mně klubko vlny dostalo? Úplně na začátku jsem klubíčka vídala vlastně u obou babiček. Jedna z nich byla opravdu vášnivou pletařkou a tak jsem jako malá měla skvělé svetříky i čepičky a šáličky. Také mi jednou dělala šatičky na panenku. Po obou babičkách jsem také zdědila množství klubek a i pletacích jehlic =D

Já sama jsem se však k pletení dostala až za dlouho. Myslím, že ani jednu z mých babiček nenapadlo, mě pletařskému umění učit, protože jsem jako dítě byla na ruční práce poměrně dost nešikovná. Tu trpělivost se mnou měla až paní vychovatelka na intru, která mě naučila plést v rámci našich mnoha posezení na vychovatelně. Ráda jsem si s ní povídala a musím říct, že právě ona mě přivedla k tomu, že jsem se skutečně chtěla stát pedagogem =) Paní vychovatelka mě také provedla mými prvními šálami, trpělivě vysvětlovala základy pletení a byla i u párání, když se mi něco nepovedlo =D

Když jsem odešla z intru, musela jsem se vzdělávat sama... Sama jsem si musela přijít na to, jak nahazovat, jak ukončovat pleteninu, jak ujímat očka, aby nám dělala výstřih... Ale poprala jsem se s tím a je ze mě pletařka každým coulem =)

O mé rvačce s háčkem v ruce vám napíšu zase někdy příště =) Na závěr přikládám pár fotek, jak vznikala šála pro mou skvělou kamarádku Hanku =) (ano, je to zmijozelská šála)