Druhé obrázkové potěšení - onehdá na dálném severu

Dnes jsem se rozhodla se s vámi podělit o tři roky staré obrázky z Norska. Už jen proto, že Norsko mě velice změnilo a zformovalo a je jedním z mých nejoblíbenějších potěšeních =) A slibuju, že co se týká Norska, ještě přidám potěšení "písmenkové" =)

Soch najdete v hlavním městě Norska dost a dost - stačí si jen vybrat tu, která se vám líbí =)

V Oslu stačí sednout na metro a odjet na konečnou. A jste v krásné čisté norské přírodě =)

A když nechcete odjíždět daleko z města - je tu park Frognersetteret =) Místy trošku kontroverzní, ale nakonec si ho určitě zamilujete =)

Vikingské muzeu na poloostrově Bygdoy určitě stojí za návštěvu - zvlášť pro ty, které zajímá historie =)

Moje nejoblíbenější vzpomínka patří právě tomuto místu - nejskvělejší koupačka v norském moři =)

V Norsku jsem byla někdo jiný. V Čechách bych se před školou určitě nepředváděla na kravím rodeu =D (ale vydržela jsem na tom dloooooooouho)

Moře. lodičky a norské vlajky - všude kam se člověk podívá =)

U moře trochu fouká =) Ale je tam krásně a navíc s fajn přáteli =)

Potkala jsem skvělé kamarády. Hodně se smála, fotila a dokonce se i nechala fotit =))

I Bruno je umění =)

Šlo by to bez výpravy na zimák? Ne! =)

Můj norský domov... =)

Jednou ráno jsem se takhle vzbudila a tohle krásný autíčko mi stálo před oknem =)

Moje skvělá japonská kámoška, norský parlament a šála pro každého politika =)

Norské televizní studio Buly =))

Národní divadlo

 Výprava na radnici

Redakce norských novin

Vánoce v Oslo city

Trajekt domů... Za zády Dánsko a domov kralevice Hamleta =)

Čtenářská inspirace III.

V dnešní čtenářské inspiraci vás zavedu do světa upírů. lovců stínů a jiných nadpřirozených bytostí. Někdo z vás určitě tento svět nemá rád. Já však ano. A proč? Jak víme, už v gotice si lidé zpodobňovali a zosobňovali zlo i dobro. Proto máme čertíky i andílky... A vlastně i upíry a lovce stínů. A právě proto mám tento svět ráda. Pomáhá mi přes abstraktní pocity, které ve mě tento svět vyvolává pojmenovat zlo a dobro v běžném životě.

Kniha Město ze skla je součástí pentalogie Nástroje smrti. Vzhledem k tomu, že je to třetí díl, určitě by moje dnešní recenze vypadala zcela jinak, kdybych četla předchozí dva díly. Ale nečetla jsem. Takže jsem na začátku byla trochu zmatená, kdože je upír? A kdo lovec stínů? Co jsou to lovci stínů? No, objasňovat vám to určitě nebudu - přečtěte si knížku =) A raději začněte od prvního dílu, ne tak jako já =)

V knize se setkáme se sympatickými lovci stínů Clary a Jacem a jejich dalšími přáteli. Mimo jiné i s neméně sympatickým upírem Simonem. Samozřejmě oba jsou do Clary zamilovaní, a ač je ona též zamilovaná do Jace, osud jim hází mnohé klacky pod nohy.
Mimoto je tu také Valentýn, šílený lovec stínů, který je ochotný všechny lovce stínů vyvraždit jen kvůli jejich přátelství s upíry a jinými podsvěťany (víly, vlkodlaci a spol.). A to se i Clary - jeho dceři - nemůže líbit, její nejlepší kamarád je přeci upír Simon. V knize se dovíme, jak dopadne boj s Valentýnem - ano, co se týče Valentýna, dočkáme se rozuzlení. Ale co ostatní dva díly, co mají přijít? Kniha nic konkrétně neříká, já mám sice svůj názor... - Ale udělejte si také svůj =) Pokud máte tento nadpřirozený svět jen trochu rádi, určitě stojí za to si knihu přečíst =)

Nástroje smrti III. - Město ze skla
napsal: Cassandra Clareová
vydáno: 2008 (City of Glass - Mortal Instruments 3), česky - 2013
ukázka: Ukázal jí to. "A musíš je pojmenovat. Mohlo by mít třeba jméno Kasiel."
"Kasiel," zopakovala Clary a ostří se rozzářilo.
Jace se na ni klidně zadíval. "Přál bych si mít dostatek času a dát ti pořádný výcvik. Samozřejmě, že podle všech pravidel by nikdo s tak mizivým výcvikem jako by neměl být schopný andělská ostří vůbec používat. Předtím mě to překvapilo, ale když teď vím, co Valentýn udělal - "
Clary vůbec netoužila povídat si o tom, co Valentýn udělal.






Knihu pro tuto recenzi mi věnovalo internetové knihkupectví martinus.cz. Zakoupit ji je možné zde

Čtenářská inspirace II.

V dnešní čtenářské inspiraci se opět podíváme na zoubek Haně Pinknerové. Hana Pinknerová nás tentokrát nepozve na cestu hledání potěšení, ale popíše nám trošku svůj osobní každodenní život. A jak už tak má ve zvyku - je to hodně o potěšeních =)

Dvě minuty ticha je kniha plná fejetonů. Autorka zde rozebírá své radosti, starosti i nám mnohdy pokládá různé otázky. Přiznám se, že je pro mě velmi obtížné psát "recenzi" na tento typ knih. Kdo jsem, abych hodnotila něčí myšlenky či prožitky? Mohu tedy k tomu říct snad jen to, že mě řádky této knihy někdy velmi rozveselily, jindy inspirovaly a jindy zase rozčílily a musela jsem s nimi nesouhlasit. Ale tak už to v životě chodí, člověk nemůže souhlasit se vším, co si ten druhý myslí a co cítí, ale to neznamená, že ho nemá rád =)

Dvě minuty ticha
napsal: Hana Pinknerová
vydáno: 2012
ukázka: Zazvonil zvonek u domovních dveří. Kdo to může být? Čtvrtek večer, venku už byla úplná tma. "Nikoho přece nečekáme," ujišťovala jsem sama sebe, když jsem tápala temnou předsíní k vypínači světla. Byla jsem docela unavená z práce, těšila jsem se na klidný večer, že si s dcerami uvaříme horkou čokoládu a budeme si povídat nebo číst nebo něco takového, podobně poklidně domáckého. Na žádnou návštěvu jsem skutečně neměla náladu.
Zmáčkla jsem automaticky bzučák u domovních dveří a zvonícího návštěvníka vpustila do chodby.

Čtenářská inspirace I.

V dnešní čtenářské inspiraci (která navazuje na seriál Knižních inspirací) vás trošku seznámím i se svou novou prací. Ke knížce Výchova ke svobodě jsem se dostala právě když jsem začala pracovat na Waldorfské škole.

Knihu vám dnes asi moc nepopíši. Vcelku srozumitelně se v ní seznámíme s metodami práce, které waldorfská pedagogika používá - možná by se tyto metody daly shrnout i pod Komenského škola hrou. Učení se přirozeně, nenásilně, nápodobou.... I to je jistě pravda. Waldorfská pedagogika však používá různých metod, jak se k tomuto dostat. Děti více malují a mají také širší rukodělnou činnost (pletení, řezba, keramika....). Tato rukodělná činnost se odvíjí již od začátku školní docházky (přála bych vám vidět plést prvňáčky =)

Kniha nás také seznámí s jednotlivými požadavky a cíli v určitých ročnících, mateřské, základní i střední školy. Říci o knize zda s ní souhlasím či ne, není vůbec jednoduché. Určitě nelze vždy souhlasit se vším - alespoň co se týče literatury naučné. Rozhodně mohu říci, že kniha i celá waldorfská pedagogika mě v mnohém inspirovaly a zcela jistě ještě inspirovat budou =)

Výchova ke svobodě - Pedagogika Rudolfa Steinera
napsal: Frans Carlgren, Arne Klingborg
vydáno: 1989 (Erziehung zur Freiheit. Die Pädagogik Rudolf Steiners), česky - 2013
ukázka: "Tři koule různých barev ABC se kutálejí v trubce. Děti viděly, jak se rozkutálely v pořadí ABC, a očekávají, že je uvidí na druhém konci trubky ve stejném pořadí. Intuitivní myšlení je vede správně. Když však trubku skloníme do protisměru, takže se koule kutálejí zpátky? Nejmladší děti jsou velmi překvapeny pořadím CBA, protože je neočekávaly.