Knižní inspirace IV.

Znovu se vydáme do oblasti sebevzdělávání. Dnes se podíváme na rozšiřování vzdělání - tedy kurikulum pro mateřské školy.

Jaro v mateřské škole
napsal: Eva Opravilová, Vladimíra Gebhartová
vydáno: 1998
ukázka: Empatie, vcítění, souznění, jednoduchý estetický soud, citový prožitek - to všechno (nebo alespoň něco z toho) se může objevit v rozhovoru nebo besedě nad textem nebo celou knížkou, ovšem spontánnost dětí a další zpracování zážitku ve výtvarném či pohybovém a hudebním vyjádřením je tu pro vás největším didaktickým úspěchem.
U četby na pokračování je dobré přihlédnout, k tomu, aby děj, příběhu byl opravdu na pokračování, aby epizody kapitol byly přehledné a současně vzbuzovaly zvědavost, co bude dál. Tento typ předčítání je vhodné volit pro "starší" děti.

Vladimíra Gebhartová (4.ledna 1931) od roku 1973 do roku 1986 řídila časopis pro děti Sluníčko. Učila na malotřídce, filosofické fakultě, i na pedagogické fakultě, na které externě působí dodnes.

Dílo:
Obrázky z lesa Řáholce (1982)
Král, král na dudy hrál (1982)
Čítanka pro druhý ročník (1982)
Říkanky pro radost (2006)
Jak a co číst dětem v MŠ (2011)

Vlastní názor: Kniha je velmi zdařilá a opravdu hodně se těším na to, až si půjčím v knihovně další díly s ostatními ročními obdobími. Kniha dává velmi jasnou a stručnou zprávu o vývoji kurikula pro mateřské škole v Česku, nabízí jasný přehled základních pojmů a vše následně uvádí do praktických ukázek. Úžasné jsou návrhy na promluvy s dětmi (už jsem některé z nich ozkoušela a s trochou fantazie při předání informace fungují naprosto dokonale). Informace, které v těchto námětech nalézáme jsou zábavné, zajímavé a užitečné. Oceňuji i skutečnost, že se kniha ve velké míře věnuje námětům na komunikaci s dětmi, i předčtenářské dovednosti. Těchto námětů je totiž obecně málo k sehnání - nebo alespoň těch kvalitních. Výborná je i zásobárna básniček, kterou si každá učitelka v mateřské škole ráda obnoví a osvěží.
Co se týče negativ velmi mi chybí k příslušným tématům náměty na činnosti pohybové, výtvarné, hudební či dramatické. Obzvláště posledních zmíněných je totiž také velmi málo.

Knižní inspirace III.

Tentokrát vás zavedu do svého milovaného Norska =) A jsem si jistá, že ač je to poprvé, rozhodně ne naposled =)

Jaro

napsal: Sigrid Undsetová

vydáno: 1925 (Våren), česky - 1988

ukázka: Jednou u oběda řekla Rosa, která odpoledne nakupovala a všelicos zařizovala v městě:

"Představ si, když jsem dnes zašla do Irisu na šálek čaje, potkala jsem Aksela - "

Torkild neodpověděl.

"Ptala jsem se ho, proč proboha k nám už teď nikdy nepřijde a on mi řekl, že jste se nepohodli - " A když Torkild stále neodpovídal, pokračovala: "O tom ses mi nikdy nezmínil.

Torkild se dosud nedokázal přimět, aby své ženě pověděl o roztržce s bratrem, a tak když se v posledních měsících někdy na švagra ptala, dostávala vyhýbavé odpovědi.

Sigrid Undsetová (20.května 1882, Kalundborg, Dánsko - 10.června 1949, Lillehammer) byla norská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1928.

Dílo:

Mládí (1910)

Střípek kouzelného zrcadla (1917)

Kristina Vavřincova (1920 - 1922)

Olav Audunsøn I. (1925)

Olav Audunsøn II. (1927)

Vlastní názor: Román by se zcela jistě dal zařadit mezi psychologické - jako většina autorčiných děl. Zatím jsem měla tu možnost se setkat s dalšími dvěma - Kristinou Vavřincovou a Olavem Audunsønem. Po těchto dvou naprosto brilantních prózách bylo mé očekávání od útlé knihy Jaro velké. A rozhodně nebylo zklamáno.
První, co mě velmi mile potěšilo, že se tentokrát podíváme do města a to hned hlavního. Milé je i to, že nahlížíme do doby, kdy se Oslo nazývalo Christiania. Už jen tento krásný název ve mě vyvolal vzpomínky na nejstarší a nejromantičtější čtvrť v Oslu, která stále nese tento název. Dalším pro mě velmi milým překvapením byl fakt, že hlavní hrdinka Rosa ve svém mládí žije s rodiči v ulici Pilestredet - na této ulici stála moje norská univerzita, kterou jsem svého času měla možnost navštěvovat. Blízká mi tak byla i Teresegaten - bydliště Torkilda či park a louka na Songsveien nebo i místo prvního polibku našich milých hrdinů u Osloské tvrzi poblíž hlavního městského přístavu.
Román je naprosto strhující - ale začne být strhujícím až přibližně v druhé třetině. Seznámíme se s rodinou Torkilda - s otcem, které žádné z jeho dětí nemá rádo, nevyrovnanou sestrou Doris a bratrem Akselem, který se do Norska vrací po letech a tudíž k rodině necítí žádnou příslušnost. Ve vzpomínkách se Torkild vrací i k matce, která se svým duševním zdravím nezvládla tíživou rodinnou situaci a vzala si život.
Torkild je od puberty bezhlavě zamilován do Rosy Wegnerové, dcery přítelkyně jeho matky. Avšak Rosa jeho lásku nesdílí. Nesdílí ji ani poté, co se vezmou, vdává se spíše z jakéhosi zvyku či spíše pocitu, že pouze Torkild ji skutečně zná. Manželství projde velmi těžkým obdobím, kdy se mladým manželům narodí mrtvý synek. Tato velká rána zapůsobí na jejich duši a manželé si přestávají rozumět. Rosa se chystá na odjezd z Norska a vše nasvědčuje rozvodu. Avšak právě před tímto odjezdem se Torkild poprvé přestane ve vztahu ovládat a věnuje své manželce vášnivou noc. Ta - možná právě proto, že poprvé ve svém životě vidí vášeň - se do svého muže bezhlavě zamiluje. Avšak přeci jen odjede navštívit svou přítelkyni do Dánska a nakonec dojde i k rozvodu...
Konec tohoto románu si tentokráte nechám pro sebe - opravdu totiž stojí za přečtení =)