Knižní inspirace XXI.

Není to moc dávno, co jsem se zúčastnila přednášky s názvem Anorexie. Stalo se tak v podstatě náhodou. Původně jsem měla vybranou zcela jinou přednášku, jenže... Zrušili jí. A nejzajímavější ze zbylého výběru byla právě ta o Anorexii. Mám li být upřímná, vyděsila mě. Ne, že bych nevěděla, jak hrůzná může být anorexie. Ne, že bych nikdy neviděla holku, která by s anorexií neměla problém... Ano, to je právě ono. Během přednášky mi došlo, že se vlastně mluví - o mně... Potom se mi do rukou - další vcelku hezkou náhodou - dostala do ruky následující knížka.

Kniha Jen jedno jablko denně je zpovědí anorektičky Emmy Woolfové. Je pravdivé, osobní, milé i hrůzyplné. Nejednou mi ukápla slza. Možná z čistého ženského soucitu, možná při představě, že takhle na jejím místě jsem také mohla být. Možná je nás miliony, žen, které mají pocit, že v něčem (mnohdy máme pocit, že ve všem) selhaly. Že to, že nám někdo další ublížil je naše vina. A že za vinu se musíme nutně potrestat.

Tento pocit jsem kdysi měla já a měla ho i Emma. A jak se nejlépe potrestat? No, jasně, nejíst! Určitě se to stalo, protože jsem moc tlustá. Zhubnu a všechno půjde jako po másle. A pak přijde ten moment. Nevšimneme si ho, ale je tu. Skončí dieta a začne anorexie. Mučení, týrání, celodenní, celoroční, mnohdy celoživotní.

Kniha nepoukazuje jen na to, jak těžké je se z těchto osidel vymanit. Nachází však i nové, velmi zajímavé, poznatky. Proč některé ženy do anorexie spadnou a jiné v klidu skončí s dietou a žijí dál normální život? Jedná se o nějaký specifický proces v mozku, genový předpoklad? (Nevím, jestli genový, ale stejně jako autorka, musím říct, že v tom jistě něco je...)

Neprozradím vám všechno ani tentokrát, snad jen - na konci knížky vás čeká happy end, který je o to hezčí, že je skutečný =)

Jen jedno jablko denně - Příběh lásky a uzdravení z anorexie
napsal: Emma Woolfová
vydáno: 2012 (An apple a day: A memoir of love and recovery from anorexia), česky - 2013
ukázka: V tom bytě na Elephant and Castle jsem žila tři roky, během nichž jsem si udržela poměrně stabilní váhu. Rozhodně jsem nejedla normálně - v práci téměř nic a jen málokdy ve společnosti jiných lidí, ale kolegové si rychle zvykli. V pátek po práci jsem s nimi zašla do hospody, ale na polední sendvič v parku nikdy: alkohol byl v pořádku, jídlo nikoli.








Knihu na recenzi mi věnovalo internetové knihkupectví martinus.cz, k zakoupení je zde

Knižní inspirace XX.

Zase jsem se pustila do vcelku slušné výzvy.. Ale jak říká jedna z mých oblíbených seriálových postav - Challenge excepted! =)

Elektronická kniha Květinostesk, je prvotinou Michaely Losekoot. Tato knížka vás dostane. Možná bych měla říct na počátek pár výstrah. Tato kniha není odpočinková. A u této knihy opravdu musíte přemýšlet - neočekávejte jednoduchý prvoplánový příběh. Tím vším si mě Květinostesk získal...

S hlavní hrdinkou se seznámíme ve chvíli, kdy rekapituluje posledních pár let svého života. Matku neviděla již několik let. Byla totiž vyměněna za kariéru. Otec má nový život, novou rodinu... Co má naše hlavní hrdinka? Práci v trafice. Rozbouřené protichůdné pocity. Jsem sice v naprosto jiné situaci, ale po celou dobu čtení jsem si říkala: Opravdu? Opravdu má i někdo jiný tak protichůdné pocity jako já? Opravdu to zažívá ještě někdo jiný? Pročetla jsem pár recenzí na Květinostesk a zjistila jsem, že opravdu. Možná je to tím vším dnešním životem. Možná proto máme, my ženy, v životě tak protichůdné pocity.

Rozbouřené protichůdné pocity má naše žena hlavně proto, že tak nějak potajmu - vlastně si sama nepřizná, že to tak je - miluje dámu ve středním věku, kterou zachrání při kolapsu ve své trafice. Někteří zde podotýkají, že si snaží nahradit matku. Nevím, možná. Zároveň však si začne románek se synem této dámy. Na první pohled se zdá, že je to vztahu bez citu. Ale co je dnes bez citu? Možná všechno a možná nic...

Květinostesk
napsal: Michaela Losekoot
vydáno: 2013
ukázka: Nic na světě není podstatnější, než ona, když kouří.
Přistihla jsem se, že vůbec nevím, o čem naše poslední konverzace byly, v jiném vesmíru, na jiném kontinentu, kde nejsou v kavárnách malé mahagonové stolečky, pouze tvrdé postele, na kterých každý pohyb bolí dvakrát. Každá nová cigareta mne posunula o pár světelných let dál.
Milovala jsem její ruce, upravené jako studentky marketingových škol.
Když přišla do trafiky, vždy mi něco přinesla.






I tuto knihu mi poskytlo internetové knihkupectví martinus.cz. K zakoupení zde

Knižní inspirace XIX.

Dneska se budu tak trošku věnovat stejnému (nebo minimálně podobnému) tématu jako minule. Vzpomínáte na Šťastnou knihu a hledání štěstí v každodenních okolnostech? Tak něčemu podobnému se věnuje i Hana Pinknerová ve své knize Další porce potěšení.

V Další porci potěšení najdeme krátké fejetony, které vypráví příběhy z autorčina života. Na počátku stálo velmi krásné rozhodnutí - najít každý týden jedno potěšení. Autorka, já a jistě i vy všichni si říkáte: A to je vůbec možné?? Najít potěšení každý týden? V tom našem shonu a každodenních trablích?

Věřím, že to možné je. A upřímně - sama vážně uvažuji, že se na tuto výpravu za hledáním každodenních potěšení také vydám (a samozřejmě se podělím, s vámi, moji milí čtenáři).

I tato kniha mi vykouzlila mnoho úsměvů na tváři. Při popisu zapadajícího slunka a krásných červánků, při popisu jídla (mimochodem autorka je báječná kuchařka), při nákupu potravin, trávení času s kamarádkami, při modlitbě... Zkrátka každodenně =)

Mám proto pro nás všechny výzvu: Zkusme se rozhlédnout - když ne denně, alespoň občas. Věřím, že my všichni nalezneme naše malá či velká "potěšení" a zjistíme, kolik dobrých věcí v těch našich životech vlastně máme.

Další porce potěšení
napsal: Hana Pinknerová
vydáno: 2011
ukázka: Kráčela jsem po ulici na sklonku dne. Svěží větřík mi čechral vlasy, kolem mne vlály šosy mého dlouhého kabátu a já se těšila, že nikam nespěchám. Koukala jsem po nebi. Ve spleti městských ulic s vysokými domy toho z nebe moc vidět není. Člověk se musí snažit, aby našel výhled na větší výsek oblohy než jen úzký obdélník ohraničený tramvajovým vedením.

Knižní inspirace XVIII.

Tentokrát jsem se pustila do velké výzvy. Napsat recenzi na Šťastnou knihu Barbory Šťastné... No, já vím, zní to úplně normálně, dokud se nedozvíte, že si jí autorka stoprocentně přečte... Samozřejmě - jak jinak u mě - chytl mě záchvat paniky. Co když to bude úplně špatná recenze? Co když si o mě Bára Šťastná bude myslet, že jsem úplná blbka? Sice na tyto otázky nemám jasnou odpověď, ale doufám... =)

Šťastná kniha - od autorky Šťastného blogu Barbory Šťastné. Možná vás taky napadne - není toho štěstí nějak moc? Tak vás chci ujistit, otevřete tu knížku, začtěte se a... Začnete přemýšlet, kde to štěstí vlastně je? A já doufám, že vám to taky dojde - je vlastně úplně všude!

Co mě na knížce velmi potěšilo a obšťastnilo, byla skutečnost, že v tom nejsem sama. V čem? V neschopnosti flirtovat (někdy i normálně mluvit) s muži. Také se místo toho láduju chlebíčky, vyprávím hlouposti a pak - pak se schovám. Také v tom, že na tělocvik jsem byla vždycky levá a vybijku hrála s rukama před očima a krčením se před míčem - a že mě žádný kapitán nechtěl do mužstva... Že když provádím jakoukoliv sportovní činnost, u které mě lidé vidí, dávám si do uší sluchátka nebo se aspoň tvářím, že nikoho neslyším a nevidím - ano, abych neslyšela posměšky puberťáků... (Bohužel, já jsem jim věkově ještě dost blízko a hlavně jako teenager vypadám - což mě v jejich očích hrozně snižuje)
Ale víte, co je na tom nejlepší? Že i přesto, že to autorka knihy neuměla a neumí s muži stejně jako já - stejně se vdala a má dvě milé a určitě krásné holčičky! =)

Kniha Báry Šťastné mě donutila se po celou dobu čtení usmívat. Také předčítat nahlas některé pasáže mamince. Vzpomínat. Úlevně vydechovat, že v tom nejsem sama. Mít radost z toho, že něco, narozdíl od autorky, umím (například pletení) a že spousta jiných věcí mi dělá problém (narozdíl od autorky).
Šťastná kniha je zkrátka plná štěstí. Ale přesně takového štěstí, kterého si sotva všimneme - toho běžného, každodenního. A taky toho štěstí, které trošku tajíme - jako třeba, že zrovna prší a proto můžeme celý den zůstat v posteli a číst si.

Musím přiznat, že jsem doteď o Šťastném blogu neměla tušení - ale po skvělé Šťastné knize - se stává jedním z mých oblíbených. A dočtu si všechny články! =)

Šťastná kniha
napsal: Barbora Šťastná
vydáno: 2013
ukázka: I když se mi navzdory všem neobratnostem podařilo se vdát, mindráku, že to s klukama neumím, jsem se nikdy nezbavila. Pokud jde o schopnost flirtovat, jsem na tom vlastně pořád stejně mizerně jako v osmnácti. Jestliže už se dostanu do situace, kdy by mohlo dojít k nezávazné výměně flirtujících replik - a pravda je, že se do takových situací dostávám poměrně zřídka - jestliže už tedy taková situace nastane, například u někoho doma na večírku, když si jdu do kuchyně nalít něco k pití a narazím tam na atraktivního cizího muže, probíhá to asi následovně:





Šťastnou knihu mi pro tuto recenzi laskavě poskytlo internetové knihkupectví martinus.cz. K zakoupení zde

Vyhrála jsem!!! =))

Hráli jste někdo taky s Martinusem (martinus.cz) o wishlist? Proti loňsku, kdy jsem vcelku marně naháněla ovečku v Knižní výzvě, nám internetové knihkupectví připravilo vcelku jednoduchý úkol - jenom si vytvořit wishlist vytoužených knih a doufat, že vás během měsíce října vylosují. A co bylo super - je jedno kolik wishlistů vytvoříte - no tak jich mám asi dvacet =D I když nutno přiznat body Knižní výzvě, alespoň jsem si prověřila znalosti ze střední školy =)

No, a jeden z těch mých wishlistů byl nakonec - v posledním týdnu - přece jen vylosován... Tak jsem asi hodinku zhluboka dýchala a snažila se tu zprávu vůbec vstřebat! =) A tak už se jenom těším na svých třináct nových knížek, které tu pro vás samozřejmě všechny zrecenzuju =) A na co se ještě těším? Na další soutěž od Martinusu =))