Knižní inspirace XIII.

Ano, potřebovala jsem asi den nepřečtených knih, abych tuhle tlustou knihu dočetla... Ne, že by mě vyloženě nebavila, ale po Harrym Potterovi, se kterým jsem prakticky vyrůstala a s hltavým čtením každé stránky měla pocit, že do Bradavic prostě patřím, je pro mě Prázdné místo maličko zklamáním.

Kniha má rozhodně pomalejší spád a neucítíte takové napětí jako při Harrym Potterovi. Avšak i anglický Pagford má svoje zajímavé, nevšedně stinné a tragické stránky. V sociálním románu Prázdné místo potkáme mnoho postav. Dozvíme se, jak se žije feťácké dcerce a jak dětem bohatým. Víme, jak vypadá vztah puberťáka k narušenému rodiči, i jaké je ignorovat manželovu nevěru.

Z mnoha postav bych vám ráda představila jednu. Možná si ji běžný čtenář ani nevšimne, mě však její příběh zaujal. Proč? Možná proto, že mi něčím připomínala sebe? Možná proto, že nakonec dotáhla do zdárného konce a to mě se nikdy nepodařilo? Nevím, možná...

Sukhvinder Jawandová je šestnáctiletá dcera pákistánských rodičů. Rodiče Vikram a Parminder jsou lékaři a možná právě proto stojí o dokonalé děti. Ty dvě starší, sestra Jaswant a bratr Rajpal jim to plní. Jsou chytří a uhlazení. Avšak Sukhvindeřiny známky jsou pouze průměrné a proto je také terčem neustálé kritiky matky. Parminder však má také svoje mouchy a prochází si různou kritikou - nabízí se proto otázka, zda si na Sukhvinder pouze nevybíjí vztek. Ani mezi spolužáky to Sukhvinder nemá lehké. Posmívají se jí do "pakošských krav" a také kvůli ochlupení pod nosem. Jediné místo, kde se Sukhvinder cítí dobře je veslařské školní družstvo. Družstvu se daří a vyhrávají medaile. Ale to vše skončí po smrti pana Fairbrothera. Sukhvinder najednou neví, kam se schovat a útěchu nachází v žiletce a sebepoškozování... Jak jsem již ale řekla, její příběh díky Bohu dopadne dobře. I přesto, že vlastně díky tragédii někoho jiného...

Prázdné místo
napsal: Joanne Kathleen Rowlingová
vydáno: 2012 (The Casual Vacancy), česky - 2013
ukázka: "...odsud vyběhla, ječela jako pominutá, nadávala jí do pakošských krav a teď volali z novin, aby se k tomu vyjádřila, protože..."
Parminder zaslechla hlas recepční, sotva hlasitější než šepot, když procházela kolem pootevřených dveří do kuchyňky. Jeden rychlý lehký krok a už byly otevřené. Za nimi se objevila jedna z recepčních a v těsné blízkosti sestra na praxi. Obě nadskočily a bleskově se otočily.
"Paní dokt-"

Den nepřečtených knih

Dnešní příspěvek je jen takový kratičký. Chtěla bych vás všechny - ať již čtenáře či nečtenáře pozvat ke Dni nepřečtených knih. Tento den je mezinárodní a určitě nám všem doma nějaká taková knížka leží =) Mimoto je letošní ročník dokonce i soutěžní! Pokud se vyfotíte, jak čtete vaši nepřečtenou knihu a upploadujete ji na facebook twitter či instagram s hashtagem #dnk2013 - můžete vyhrát poukázku v hodnotě 7 000,- na nákup nových knih u martinus.cz! =) A to už za to stojí, ne? =)

Já osobně se účastním již druhým rokem, letos mě čeká tlustá knížka od J. K. Rowling Prázdné místo - čímž se vlastně moc nevymykám českému normálu, tato kniha je v pořadníku čtvrtá =))

Určitě se taky nezapomeňte přidat k facebookové události =):
https://www.facebook.com/events/436209239827472

Knižní inspirace XII.

Další knihu, kterou vám chci představit, je velmi těžké jakkoliv popsat. Jedná se o sbírku Balady a romance Jana Nerudy. Zařazuji ji sem hlavně proto, že autora tohoto typu bychom měli mít všichni načteného - a to nejen učitelé nebo knihkupci =)

Balady a romance podávají krásný obraz tehdejší doby a zároveň jsou napsány vytříbenou češtinou a krásnými melodickými verši.

Balady a romance

napsal: Jan Neruda
vydáno: 1959

ukázka: Petr usne, sotva lehne;

sotva usne, sen se zvedne:

náhlé světlo po krajině

a tak jasno jako ve dne.

Petr celý vyjevený,

rodinu zří v prostém stáji,

dítě zrovna sluncem září -

v Petrovi až dech se tají.

Vzduch je plný andělíčků,

třpytí se a křídly šumí,

Knižní inspirace XI.

Krásná lidská kniha. To je Najít člověka - takový malý dokument, záznam doby. Knihu napsala moderátorka pořadu Najti čeloveka, který vysílala sovětská rozhlasová stanice Maják.

Ano, sovětská. Asi každý z nás má v sobě k tomuto slovu trošičku negativní vztah. Ale musíme si uvědomit jedno. I zde žili lidé, stejní jako my... Pořad Najti čeloveka vyhlašoval pátrání po lidech ztracených ve válce. Bylo to pátrání mnohdy velmi těžké, ztracené děti měly změněná jména. Ze začátku jsem nechápala, jak se tohle mohlo dít. Žena se na ulici otočila a dítě už tam nestálo? Dítě si nepamatuje svoje jméno, příjmení, nic??? Samozřejmě, některé děti si něco pamatovali...

Pak jsem ale pochopila, jak se tohle všechno mohlo stát... Představte si Leningrad (dnešní Petrohrad) tehdejší doby. Bombardování. Váš manžel je zřejmě na frontě, a právě jste z trosek svého bytu vytáhla svoje děti. Snažíte se utéct, jste zmatená... Některé ženy možná své děti nestihly zachránit. A ani si v tom bombardovacím zmatku nestihli uvědomit, že to tak je a že tohle dítě na ulici není vaše. Prostě si ho vezmete. Už je vaše. Dáte mu jméno svého zemřelého dítěte... A děti? Představte si, že jsou vám tři a kolem je bombardování!!!

Ovšem něco vám v paměti utkví. Že jste si jako děti hráli s někým jiným a někde jinde. Že maminko jste říkali někomu jinému. Mnohdy v paměti utkví i ono bombardování. Matky vědí, že ztratili své děti, ale nemohou je najít. S tímto právě pomáhal pořad Najti čeloveka. A spoustu lidí se znovu shledalo. Díky ochotě sovětského lidu, který reagoval na sebemenší stopu při hledání.

Najít člověka
napsal: Agnija Bartová
vydáno: 1975 (Najti čeloveka), česky - 1979
ukázka: Dvacátého října za svítání jsme vyjely s básnířkou Maksimovičovou autem do srbského městečka Kragujevac, asi dvě stě kilometrů od Bělehradu. Desanka věčně vzdychala, že mám příliš nabitý program, ale tentokrát řekla hlasem, který nepřipouštěl námitek:
"Pojedeme tam. To musíte vidět."
Ke Kragujevci směřovaly nesčíslné automobily, po kraji silnice uháněli cyklisté, po všech cestách a pěšinkách se blížili chodci. Sjeli se sem z celé země a mezi nimi mnoho školáků, tisíce školáků nejrůznějšího věku. Tolik dětí, a zástupy se pohybovaly mlčky.