pondělí 7. října 2013

Knižní inspirace XVII.

Dnešní recenzí možná někoho urazím. Ale věřím a pevně doufám, že se najde i někdo koho potěším =) Tentokrát se totiž chystám zkritizovat v současnosti velmi populární knihu.

Padesát odstínů šedi a její pokračování (Padesát odstínů temnoty a Padesát odstínů svobody) má přečteno téměř každý. Také jsem neodolala. Musela jsem si tuto tlustou knihu koupit. Zjistit, o čem to je a proč jsou z to všichni tak "na větvi". Upřímně - stále nevím.

Kniha vypráví o mladičké Anastasii Steelové, které se - při zastupování spolužačky při rozhovoru - setká s charismatickým a bohatým Christianem Greyem. Samozřejmě, dají se dohromady. Nechci úplně popisovat všechno, co se v knize odvíjí (přece jen, mohli by sem nahlídnout i mladší 18-ti let). Ano, ze začátku to člověka baví, kniha se čte velmi lehce a rychle. Ovšem - myslím, že nejen mě, ale každého musí po pár kapitolách začít unavovat, že na každé čtvrté stránce se objeví detailní podpis vcelku perverzního pohlavního styku. A děj mezitím? Neřekla bych žádný. Spíš prvoplánový. Zamilují se, je to fajn, rozejdou se... Další opáčko tohoto klasicky telenovelového příběhu se zřejmě objeví v dalších dílech =) Já osobně si je určitě dočtu, jelikož jsem holka zvědavá a zajímá mě, jak to dopadne. Ale rozhodně už za ně nebudu utrácet a půjčím si je v knihovně - až na mě někdy vyjde řada...

Avšak při zamyšlení nad tím, proč vlastně Anastasia - mladá, krásná a perspektivní slečna - naletí a stále znovu nalítává ubohým praktikám Christiana Greye, jsem si uvědomila jednu věc, která je v tomto svazku pravdivá. My ženy, když jsme zamilované, uděláme pro onoho vyvoleného všechno. Nehledě na to, jak je to děsivé a už vůbec nehledě na to, jak moc se ponižujeme...


Padesát odstínů šedi
napsal: E. L. James
vydáno: 2011 (Fifty Shades of Grey), česky - 2012
ukázka: Ale protože vím, žes to nikdy předtím nedělala, půjdeme na to pomalu a já ti s tím pomůžu. Budeme postupovat podle nejrůznějších scénářů. Chci, abys mi důvěřovala, ale taky si uvědomuju, že si tvou důvěru musím zasloužit. A já si ji zasloužím. To "jinak vyhovující" - s tím je to stejné, má tě to uvést do správného stavu mysli, může to znamenat cokoliv."
Najednou je úplně rozvášněný, uchvácený. Tohle je zjevně jeho posedlost, takový zkrátka je...