Kniha Jen jedno jablko denně je zpovědí anorektičky Emmy Woolfové. Je pravdivé, osobní, milé i hrůzyplné. Nejednou mi ukápla slza. Možná z čistého ženského soucitu, možná při představě, že takhle na jejím místě jsem také mohla být. Možná je nás miliony, žen, které mají pocit, že v něčem (mnohdy máme pocit, že ve všem) selhaly. Že to, že nám někdo další ublížil je naše vina. A že za vinu se musíme nutně potrestat.
Tento pocit jsem kdysi měla já a měla ho i Emma. A jak se nejlépe potrestat? No, jasně, nejíst! Určitě se to stalo, protože jsem moc tlustá. Zhubnu a všechno půjde jako po másle. A pak přijde ten moment. Nevšimneme si ho, ale je tu. Skončí dieta a začne anorexie. Mučení, týrání, celodenní, celoroční, mnohdy celoživotní.
Kniha nepoukazuje jen na to, jak těžké je se z těchto osidel vymanit. Nachází však i nové, velmi zajímavé, poznatky. Proč některé ženy do anorexie spadnou a jiné v klidu skončí s dietou a žijí dál normální život? Jedná se o nějaký specifický proces v mozku, genový předpoklad? (Nevím, jestli genový, ale stejně jako autorka, musím říct, že v tom jistě něco je...)
Neprozradím vám všechno ani tentokrát, snad jen - na konci knížky vás čeká happy end, který je o to hezčí, že je skutečný =)
napsal: Emma Woolfová
vydáno: 2012 (An apple a day: A memoir of love and recovery from anorexia), česky - 2013
ukázka: V tom bytě na Elephant and Castle jsem žila tři roky, během nichž jsem si udržela poměrně stabilní váhu. Rozhodně jsem nejedla normálně - v práci téměř nic a jen málokdy ve společnosti jiných lidí, ale kolegové si rychle zvykli. V pátek po práci jsem s nimi zašla do hospody, ale na polední sendvič v parku nikdy: alkohol byl v pořádku, jídlo nikoli.
Knihu na recenzi mi věnovalo internetové knihkupectví martinus.cz, k zakoupení je zde
Žádné komentáře:
Okomentovat