Jaro
napsal: Sigrid Undsetová
vydáno: 1925 (Våren), česky - 1988
ukázka: Jednou u oběda řekla Rosa, která odpoledne nakupovala a všelicos zařizovala v městě:
"Představ si, když jsem dnes zašla do Irisu na šálek čaje, potkala jsem Aksela - "
Torkild neodpověděl.
"Ptala jsem se ho, proč proboha k nám už teď nikdy nepřijde a on mi řekl, že jste se nepohodli - " A když Torkild stále neodpovídal, pokračovala: "O tom ses mi nikdy nezmínil.
Torkild se dosud nedokázal přimět, aby své ženě pověděl o roztržce s bratrem, a tak když se v posledních měsících někdy na švagra ptala, dostávala vyhýbavé odpovědi.
Sigrid Undsetová (20.května 1882, Kalundborg, Dánsko - 10.června 1949, Lillehammer) byla norská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1928.
Dílo:
Mládí (1910)
Střípek kouzelného zrcadla (1917)
Kristina Vavřincova (1920 - 1922)
Olav Audunsøn I. (1925)
Olav Audunsøn II. (1927)
Vlastní názor: Román by se zcela jistě dal zařadit mezi psychologické - jako většina autorčiných děl. Zatím jsem měla tu možnost se setkat s dalšími dvěma - Kristinou Vavřincovou a Olavem Audunsønem. Po těchto dvou naprosto brilantních prózách bylo mé očekávání od útlé knihy Jaro velké. A rozhodně nebylo zklamáno.
První, co mě velmi mile potěšilo, že se tentokrát podíváme do města a to hned hlavního. Milé je i to, že nahlížíme do doby, kdy se Oslo nazývalo Christiania. Už jen tento krásný název ve mě vyvolal vzpomínky na nejstarší a nejromantičtější čtvrť v Oslu, která stále nese tento název. Dalším pro mě velmi milým překvapením byl fakt, že hlavní hrdinka Rosa ve svém mládí žije s rodiči v ulici Pilestredet - na této ulici stála moje norská univerzita, kterou jsem svého času měla možnost navštěvovat. Blízká mi tak byla i Teresegaten - bydliště Torkilda či park a louka na Songsveien nebo i místo prvního polibku našich milých hrdinů u Osloské tvrzi poblíž hlavního městského přístavu.
Román je naprosto strhující - ale začne být strhujícím až přibližně v druhé třetině. Seznámíme se s rodinou Torkilda - s otcem, které žádné z jeho dětí nemá rádo, nevyrovnanou sestrou Doris a bratrem Akselem, který se do Norska vrací po letech a tudíž k rodině necítí žádnou příslušnost. Ve vzpomínkách se Torkild vrací i k matce, která se svým duševním zdravím nezvládla tíživou rodinnou situaci a vzala si život.
Torkild je od puberty bezhlavě zamilován do Rosy Wegnerové, dcery přítelkyně jeho matky. Avšak Rosa jeho lásku nesdílí. Nesdílí ji ani poté, co se vezmou, vdává se spíše z jakéhosi zvyku či spíše pocitu, že pouze Torkild ji skutečně zná. Manželství projde velmi těžkým obdobím, kdy se mladým manželům narodí mrtvý synek. Tato velká rána zapůsobí na jejich duši a manželé si přestávají rozumět. Rosa se chystá na odjezd z Norska a vše nasvědčuje rozvodu. Avšak právě před tímto odjezdem se Torkild poprvé přestane ve vztahu ovládat a věnuje své manželce vášnivou noc. Ta - možná právě proto, že poprvé ve svém životě vidí vášeň - se do svého muže bezhlavě zamiluje. Avšak přeci jen odjede navštívit svou přítelkyni do Dánska a nakonec dojde i k rozvodu...
Konec tohoto románu si tentokráte nechám pro sebe - opravdu totiž stojí za přečtení =)
První, co mě velmi mile potěšilo, že se tentokrát podíváme do města a to hned hlavního. Milé je i to, že nahlížíme do doby, kdy se Oslo nazývalo Christiania. Už jen tento krásný název ve mě vyvolal vzpomínky na nejstarší a nejromantičtější čtvrť v Oslu, která stále nese tento název. Dalším pro mě velmi milým překvapením byl fakt, že hlavní hrdinka Rosa ve svém mládí žije s rodiči v ulici Pilestredet - na této ulici stála moje norská univerzita, kterou jsem svého času měla možnost navštěvovat. Blízká mi tak byla i Teresegaten - bydliště Torkilda či park a louka na Songsveien nebo i místo prvního polibku našich milých hrdinů u Osloské tvrzi poblíž hlavního městského přístavu.
Román je naprosto strhující - ale začne být strhujícím až přibližně v druhé třetině. Seznámíme se s rodinou Torkilda - s otcem, které žádné z jeho dětí nemá rádo, nevyrovnanou sestrou Doris a bratrem Akselem, který se do Norska vrací po letech a tudíž k rodině necítí žádnou příslušnost. Ve vzpomínkách se Torkild vrací i k matce, která se svým duševním zdravím nezvládla tíživou rodinnou situaci a vzala si život.
Torkild je od puberty bezhlavě zamilován do Rosy Wegnerové, dcery přítelkyně jeho matky. Avšak Rosa jeho lásku nesdílí. Nesdílí ji ani poté, co se vezmou, vdává se spíše z jakéhosi zvyku či spíše pocitu, že pouze Torkild ji skutečně zná. Manželství projde velmi těžkým obdobím, kdy se mladým manželům narodí mrtvý synek. Tato velká rána zapůsobí na jejich duši a manželé si přestávají rozumět. Rosa se chystá na odjezd z Norska a vše nasvědčuje rozvodu. Avšak právě před tímto odjezdem se Torkild poprvé přestane ve vztahu ovládat a věnuje své manželce vášnivou noc. Ta - možná právě proto, že poprvé ve svém životě vidí vášeň - se do svého muže bezhlavě zamiluje. Avšak přeci jen odjede navštívit svou přítelkyni do Dánska a nakonec dojde i k rozvodu...
Konec tohoto románu si tentokráte nechám pro sebe - opravdu totiž stojí za přečtení =)
Žádné komentáře:
Okomentovat