Ano, další mou velkou zálibou o kterou se s vámi dnes chci podělit, je pletení a háčkování =) Nejraději pletu tunelové šály a háčkuju čepičky na školní zahradu. Věřte mi nebo ne, když je člověk venku hodinu s dětmi, prostě mu je zima =D A tak se mi ty čepice vážně hodí =) A ještě k tomu chodí moji broučkové a ptají se: "Paní učitelko, to jste si dělala sama?" A věřte mi, to fakt potěší =)
Tak tedy, jak se ke mně klubko vlny dostalo? Úplně na začátku jsem klubíčka vídala vlastně u obou babiček. Jedna z nich byla opravdu vášnivou pletařkou a tak jsem jako malá měla skvělé svetříky i čepičky a šáličky. Také mi jednou dělala šatičky na panenku. Po obou babičkách jsem také zdědila množství klubek a i pletacích jehlic =D
Já sama jsem se však k pletení dostala až za dlouho. Myslím, že ani jednu z mých babiček nenapadlo, mě pletařskému umění učit, protože jsem jako dítě byla na ruční práce poměrně dost nešikovná. Tu trpělivost se mnou měla až paní vychovatelka na intru, která mě naučila plést v rámci našich mnoha posezení na vychovatelně. Ráda jsem si s ní povídala a musím říct, že právě ona mě přivedla k tomu, že jsem se skutečně chtěla stát pedagogem =) Paní vychovatelka mě také provedla mými prvními šálami, trpělivě vysvětlovala základy pletení a byla i u párání, když se mi něco nepovedlo =D
Když jsem odešla z intru, musela jsem se vzdělávat sama... Sama jsem si musela přijít na to, jak nahazovat, jak ukončovat pleteninu, jak ujímat očka, aby nám dělala výstřih... Ale poprala jsem se s tím a je ze mě pletařka každým coulem =)
O mé rvačce s háčkem v ruce vám napíšu zase někdy příště =) Na závěr přikládám pár fotek, jak vznikala šála pro mou skvělou kamarádku Hanku =) (ano, je to zmijozelská šála)
Žádné komentáře:
Okomentovat