Životopisná kniha Doktorka z domu Trubačů, vypráví o velmi mladé odvážné lékařce Vlastě Kálalové. Vlasta pochází z malé vesnice na Písecku - z Bernartic. Je ale chytré děvče a otec jí splní, co jí na očích vidí, a tak jde Vlasta studovat lékařství. Chce se stát chirurgem. Už to samo o sobě je v období 1.světové války velká odvaha! Dodnes je chirurgie spíše parketou mužů. A co teprve tehdy? Kolik úskalí asi musela tato statečná mladá žena prožít?
Hned po škole má však Vlasta další sen. Odjet do Bagdádu a studovat zde exotické choroby. Mladá 26-ti letá žena, chce odjet do Bagdádu. Vím, že je dnes Bagdád jiný než dřív. Modernější, větší - a také nebezpečnější. Avšak i tak si neumím představit, kde se ve Vlastině duši bere tolik odvahy. Odjet sama, bez rodičů, přátel... Do tolik neznámého a odlišného prostředí, jakým bezpochyby Bagdád byl.
Vlasta za svým cílem jde, dostane půjčku od samotného prezidenta republiky T. G. Masaryka. Má veliké štěstí, že jeho dcera Alice - také lékařka - jejímu projektu fandí a zároveň obdivuje tuto nebývalou ženskou statečnost. Avšak ani cesta do Bagdádu není jednoduchá, Vlasta nejprve absolvuje "zastávku" v istanbulské nemocnici. Zde získá potřebné znalosti - hlavně, co se týče zvyků bagdádských lidí a samozřejmě také, nové kontakty a nové přátele.
Když se Vlasta konečně dostává do Bagdádu, ani zde vše nejde jako po másle. Avšak nesmíme zapomenout na Vlastinu nezlomnou odvahu a sílu. Nakonec si zde otevře československou nemocnici, právě v domě Trubačů. V Bagdádu potká i svou životní lásku, Itala Giorgia Silvia di Lottiho s nímž má dvě děti - Radbora a Drahušku. Právě kvůli dětem, kvůli tomu, aby je ušetřili od záludných exotických nemocí se vracejí do Prahy. Nutno dodat, že ani Vlastino zdraví nezůstalo nepoznamenané bagdádským podnebím. Avšak vracejí se v nepravou dobu, zrovna začíná 2.světová válka. Z těchto důvodů se celá rodina di Lottiova uchýlí do Bernartic. Válku téměř přečkají - až když přichází osvobození a ústup Němců, kteří kolem sebe ještě naposledy "kopou". A tak o život přichází Giorgio, Radbor i Drahuška...
I přes tuto velikou bolest neupadá doktorka di Lottiová do apatie. Čímž - minimálně v mých očích její statečnost a síla ještě nabývá na velikosti. Nepřestává pomáhat druhým, nepřestává dovádět svůj "bagdádský sen" do reality a nepřestává lidem kolem sebe předávat optimismus - a to všechno až do své smrti v roce 1970.
napsal: Ilona Borská
vydáno: 1993
ukázka: Probudím se a budu někde v Číně.
Do Bejrútu vyjel tchyni naproti Jiří Silvio. Zajistil pokoje v hotelu a navrhl staré paní dvoudenní přestávku v cestě, aby si mohla odpočinout. Odpoledne ji trochu povozí autem, aby také poznala Bejrút.
"Autem ne, chlapče, to bych nic neviděla! Z auta se všechno jen mihne a hned je to pryč," ohradila se energicky babička. "Musím se trochu proběhnout. Nasezená jsem teď po tý cestě nejmíň na rok."
Žádné komentáře:
Okomentovat