Anděl

Zjevil se přede mnou anděl

a rudé slzy mu odkapávaly

na černé roucho, co měl.

Tiše jsme stáli a na sebe se dívali.

Neřekli jsme ani slovo,

přesto nějak vím,

proč pláče andělovo oko.

Pláče nad smutkem mým.

Pláče nad každým smutkem,

nad zlostí, co končí válkou

a nad každým zlým skutkem.

Světem jde a plní srdce láskou.

Položil mi ruku na rameno

a já ho náhle slyšela:

Tvé srdce je dávno naplněno,

aniž bys o tom věděla.

Jdi dál a ukaž lidem,

co čistá láska znamená,

nikdy se nenech strhnout davem

a uzdravuj srdce znavená.

Lásku, co nemůžeš mu dát,

dál rozdávej všem, co znáš

a může se i stát,

že sama sebe už nepoznáš.

23.05.05