Zmatení

Stráž přebírá noc,

jež září temně.

Bere mi mou moc,

ale velmi něžně.

Nebráním se nikdy,

ztrácím sebe...

Slzy tečou někdy -

bojím se... Tebe?

Nejsi, čím jsi býval.

Jsi temnější než Ty.

Odchází vln příval.

Jsme to snad my?

Trhám se vpůl,

ztracená v moři slz,

polykám sladkou sůl.

Toť má pevná tvrz.

Miluji i nenávidím

zář noci tmavnoucí.

K šílenství se dovádím

s duší vadnoucí.

Však neumím skončit

s tímto trápením...

10.02.08