Ano, je to tak... Rozhodla jsem se s vámi dělit o své zážitky. Možná se občas podělím i o něco jiného, než o školní story, historky a vtípky, co mě dohání k šílenství. Ale moc dobře vím, jak spousta lidí (těch, co neučí, nikdy neučila a nikdy ani učit nebudou) baví právě zážitky ze školních lavic - nebo spíš... Před školními lavicemi =))

Ano, jsem učitelka. Nebo spíš vychovatelka, což je pro děti asi ještě horší slovo =) Kdysi mi jeden kolega učitel řekl: "Vychovatelka? To jsou snad jen ty starý báby, co mlátí děti, neee????" No, tak nejsou, no...

Samozřejmě, ani mě to ve škole nebavilo. Zvlášť na základce to pro mě bylo otřes a hrůza, učitelky mě takzvaně "prudily a vychovatelka v družině, tak to byla úplně ztracená existence... Na střední a hlavně na intru se to poněkud změnilo (stoprocentně v nějakém dalším článku přidám k dobru nějakou "neškodnou" intrstory či historku ze školních lavic tehdejších knihkupců). Vychovatelky i učitelky byly docela fajn - alespoň některé a mnohé z nich ovlivnily můj život - zřejmě už napořád =)

A tenkrát taky vzniknul nápad, že se sama stanu vychovatelkou - kdysi jsem se nechala slyšet, že jestli se vydám na vejšku bude to jen a jedině vychovatelství. Ještě jsem si trochu pohrávala s myšlenkou stát se učitelkou (i jsem úspěšně zvládla přijímačky) - ale nakonec jsem se rozhodla, že být učitelkou, co prudí a dává blbý domácí úkoly a sama je z práce otrávená, radši se budu děckám věnovat v jejich volném čase. Hmmmm... A tak prudím jako vychovatelka ve školní družině - jak moc, to už je otázka pro mé nebohé žáčky... =)

Ale i tak - i když jsem vychovatelka připadám si úúúúúúúúúúúúplně normální (jasně, že dětem nepřijdu, co bych to byla za dospěláka =)).
A tohle zřejmě na úvod úplně postačí, příště už se podíváme před školní lavice, ze kterých hrozně nápadně čouhají taháky, dopisy, někdy (hodně málokdy) i knížky a nebo háčkování - až si říkám... My URČITĚ nebyli takhle nápadní a minimálně taháky jsme si schovali lépe =)))